Moje bydlení

Bydlím v tzv. Uniflats, které spravuje univerzita. Tato varianta ubytování se zdála jako nejvýhodnější a nejlevnější. Náš domek se nachází na Cumberland Street naproti benzínce a sousedí s Castle Street, což je vyloženě "party street". Je fajn, že to odsud mám asi 10 až 15 minut pěšky do školy, o trochu déle trvá cesta do centra. Po Dunedinu se pohybuji pěšky (až na pár výjimek, kdy jedeme na výlet či velký nákup autem). Pokud mám hodně akční den, nachodím celkem dost kilometrů tam a zpátky. A to se mi líbí. Neztrácím čas v MHD jako v Praze, jsem na vzduchu a mám pohyb.

 

Náš domek se skládá z pěti pokojů, chodby, kuchyně, koutku s gauči, dvou koupelen a malé prádelny. Máme dvoje uzamykatelné vchodové dveře plus jedny prosklené vedou z kuchyně na náš dvorek, kde sušíme prádlo. V mém pokoji se nachází manželská postel, psací stůl se šuplíky, nástěnka, židle, dvě skříně a nefunkční krb (cíleně nefunguje, aby prý studenti nezničili dům). Nejprve jsem byla z ubytování mírně zklamaná, protože jsem viděla domy svých kamarádek, které byly prostornější a lépe vybavené (větší lednice, televize v kuchyni, obývací pokoj atd.). Některé jiné pokoje mají i lampičku, ramínka ve skříni, zrcadla, skříň navíc apod. Přišlo mi nespravedlivé, že všechny platíme stejný nájem za rozdílnou úroveň. Postupem času jsem se s tím však smířila, vzpomněla si, jak vypadají různé koleje a byla ráda, že mám tak hezké bydlení. Nic mi tu nechybí, navíc jsem tu jen do června. Jediná věc, která mi momentálně vadí na mém pokoji, je pouze jedno okno, tj. mám tu věčně tmu a musím svítit. Nejde mi sem ani světlo, ale ani teplo. Kamarádky obývající pokoje se třemi i více okny mají opačný problém - v jejich pokoji je pořád vedro. Takže všechno má své výhody i nevýhody. Jen jsem zvědavá, jak v mém extrémně chladném pokoji přečkám zimu. Novozélandské domy totiž nemají centrální topení a vůbec nejsou tepelně izolované. Prostě lidi v zimních měsících spí v několika vrstvách oblečení, pod třemi dekami, nejlépe s vyhřívanou dekou "electric blanket". Ale já jsem, doufejme, dobře vybavená (pletené ponožky od babičky, svetr, spacák, rukavice, čepice), tak snad to půjde.

 

Na spolubydlící mám celkem štěstí. Bydlím s třemi Američankami a jednou "kiwi", tj. Novozélanďankou. S kiwi Catherine jsem tu bydlela sama těch prvních 14 dní, takže o ní toho vím nejvíc. S ostatními se zatím ještě tolik neznáme, protože se celkem v domě míjíme. Ale jsou i chvíle, kdy se všechny slezeme v kuchyni a povídáme si. Jsem ráda, že jim většinou dobře rozumím, protože kvůli mně tempo konverzace rozhodně nezpomalují. Jen mi neustále opakují, jak dobře umím anglicky. No, to radši nebudu komentovat:-) Od příštího týdne rozjíždíme společné večeře, tj. prozatím každé pondělí budeme po dvojicích připravovat jídlo i pro ostatní. Jsem ráda, že nejdu na řadu jako první, takže mám čas promyslet si své menu:-)

 

náš domek - při přiřazování ubytování určitě věděli, že mám ráda růže:-)