Několik zajímavých poznatků o Novém Zélandu

Zavedla jsem si seznam, kam si zapisuji postřehy o NZ, co mě zde překvapilo, zarazilo, potěšilo apod. Určitě se do konce mého pobytu seznam ještě rozšíří, stejně jsem se ale rozhodla napsat sem pár postřehů již teď.

 

Novozélanďani jsou hodně důvěřiví a poctiví, což se projevuje např. takto:

• jsou zde otevřené poštovní schránky bez zámku
• spousta domů nemá oplocenou zahradu
• na některých turisticky atraktivních místech Vám nikdo nepřijde zkontrolovat, zda máte platnou vstupenku do objektu
• u silnice si můžete zakoupit ovoce, přičemž na místě je ponechána kasička a uvedená částka, která se má zaplatit, zřejmě toho nikdo nezneužívá a poctivě platí
• místní lidé se k turistům chovají hezky, zajímají se o ně, jsou nápomocní, nemají z nich strach, klidně se Vám tedy může stát, že Vás pozvou k sobě domů na jídlo či nocleh.

Celkově jsou místní obyvatelé hodně milí, usmívají se, více si užívají života, snadno se s někým dají do řeči. Dále mě potěšilo, že v supermarketech Vám nákup do igelitek narovná pokladní, Vy se o to nemusíte starat. Jiným pozitivem je i vstup do muzeí, který je většinou založen na bázi dobrovolného příspěvku (alespoň takto to funguje ve Wellingtonu, Aucklandu i Dunedinu). Každý tedy zaplatí, kolik uzná za vhodné. ČR by se dále mohla inspirovat a vylepšit kvalitu turistických informačních center, která tu jsou fakt dobrá. V Aucklandu mě taky překvapilo velké množství semaforů, asijští imigranti za přepážkami, absence zeber na přechodech. Úsměvný je dále fakt, že i dálnice zde má pouze jeden proud v každém směru, moc provozu tu totiž není. Pak jsme taky uvítaly množství odpočívadel u silnic a spoustu veřejných toalet (které jsou zdarma a vždy je na nich toaletní papír, mýdlo, příp. i osuška na ruce). Zarazilo mě i množství lidí, kteří se i po městě pohybují naboso.

 

Zatím jsem přišla pouze na jednu trochu negativní věc. Je zde přísná kontrola věkové hranice pro pití alkoholu. Jak jsem již dříve psala, při koupi lahve vína v supermarketu se musím prokázat cestovním pasem, jiný doklad mi jako cizincovi neprojde. Zarazilo mě i to, že při vstupu do hospody ho taktéž musím ukazovat, i když bych tam chtěla jen posedět s džusem. Pokud se neprokážete, nesmíte vůbec vstoupit. Pak jsou zde taky vyznačené venkovní zóny, kde se pít nesmí. Ve Wellingtonu jsme si třeba musely koupit víno ve speciálním Liquor Shopu a nést ho v papírovém sáčku. Takhle mi to stejně přijde nápadné, tak v tom moc smysl nevidím. Alkoholu se však týká i jedna kladná věc. Na našem kampusu existuje funkce "campus watch" (kterou zastávají muži i ženy) a mezi popis práce spadá např. pochůzky po kampusu a kontrola venkovních párty, péče o opilé studenty (doprovodí je domů, druhý den přijdou zkontrolovat, zda jsou v pořádku).

 

Rozdíly ve škole spatřuji zatím v tom, že je zde kladen mnohem větší důraz na samostudium, píše se hodně průběžných esejí, vyučující se oslovují jen křestním jménem, studenti hojně využívají knihovny a studovny (což je oproti naší VŠE dost nezvyk). Na většině cvičení se nedělá docházka:-) Po kampusu jezdí plno studentů na skateboardech. Ve škole je spousta sedaček, dobré zázemí pro studenty - mikrovlnky apod. A taky má naše univerzita plno Clubs and Societies (asi 100), takže si člověk může dle libosti vybrat, kam se zařadí, popř. si založit vlastní volnočasový klub.