Den nezačal úplně nejlépe. Hned pár minut po nastartování auta na nás blikalo policejní auto, tak jsme u krajnice zastavily. Netušily jsme, co jsme provedly. Policajt nám to hned objasnil. Vytkl nám, že jsme jely moc pomalu. Naše rychlost totiž byla 80 km/h namísto maximální povolené rychlosti 100 km/h. To mě pobavilo. V ČR nás většinou zastavují kvůli příliš rychlé jízdě, ne naopak:-) Markéta policajtovi ukázala mezinárodní řidičák, dýchla do přístroje a nakonec vše dobře dopadlo. V Rotoruře jsme se nejprve vydaly do infocentra. Tam jsme obdržely spoustu užitečných map a letáků a rovněž dostaly tipy na termální oblasti, o které jsme měly zájem. Nejlépe z nich vyšla Waiotapu. Měly jsme štěstí, protože jsme v 10:15 stihly erupci gejzíru Lady Knox, která se koná jen jednou denně. Gejzír byl na počátku 20. století objeven vězni, kteří v blízkosti zakládali borový les. Když si šli jednou vyprat své prádlo do blízkého jezírka, voda na mýdlo prudce zareagovala a vzniklý gejzír prádlo vymrštil na nedaleké keře. V současnosti je gejzír vyvoláván uměle pomocí mýdla a je to velká turistická atrakce. Po vyslechnutí průvodce a shlédnutí tohoto představení jsme se vrátily zpět na místo, kde jsme zakoupily vstupenky a vydaly se na prohlídku vlastního geotermálního parku s jezírky a vřídly. Nejzajímavější a nejbarevnější byla určitě termální jezírka Champagne Pool a Artist's Palette. Dále jsme viděly např. krátery Devil's Home či Devil's Bath. Po nákupu suvenýrů jsme vyrazily dál. Na odpočívadle jsme si uvařily kuskus s tuňákem a kukuřicí, mňam. Ušetřily jsme za nocleh, tudíž jsme si mohly dovolit tři suroviny:-) Ve městě Rotorua jsme se šly projít kolem jezera až ke Government Gardens, kde jsme se snažily najít místo, odkud pochází fotka v mém průvodci. Nakonec jsme ho našly a já si tak mohla vyfotit místní muzeum a jeho odraz ve vodě. Pak mě napadlo, že bychom se mohly jít osprchovat do infocentra, než nám zavřou. Zaplatily jsme 5 NZD a dostaly i mýdlo a ručník. Pak jsme nakoupily potraviny v Pak'nSave a nabraly plnou nádrž benzínu za nejnižší cenu, co tu na NZ mají. Dále na pořadu dne bylo Taupo a hledání odpočívadla na přespání.
PÁTEK 25. 1.
Ráno jsme si přivstaly a vyrazily do infocentra v Turangi, kde nám paní zarezervovala shuttle k národnímu parku Tongariro. Měly jsme totiž v plánu absolvovat jednodenní trek Tongariro Alpine Crossing a jediná možnost, jak ho uskutečnit, bylo zaplatit 35 NZD za shuttle. Autem jsme popojely na parkoviště v základním táboře, odkud jsme od Annie ze společnosti Adventure dostaly mapku trasy včetně zaznamenaného převýšení. Pak nás společně s dalšími turisty Annie odvezla na začátek treku. Měly jsme před sebou 17 km a stoupání 600-700 m. Kvůli jedné právě aktivní sopce byla zadní část trasy uzavřena, čekala nás tedy stejná cesta nazpět. V dáli jsme viděly Mt Ruapehu se zasněženým vrcholem. Prvním nezapomenutelným zážitkem bylo přistání helikoptéry v naší těsné blízkosti. Dělala šílený hluk a navíc rozvířila písek, který jsem pak měla zalezlý úplně všude. Její misí bylo odvést odpad z WC. Na NZ totiž mají dobře zařízený systém toalet v národních parcích. Po prvních pár kilometrech chůze jsme se potkaly se dvěma Čechy, kteří prý také kdysi studovali na VŠE. Jeden z nich nyní pracuje v Austrálii, druhý ho přišel navštívit a společně tráví část dovolené na NZ. Nabídli se, že nám udělají společné foto před sopkou Mt Ngauruhoe, což je pravděpodobně Hora Osudu v trilogii Pán prstenů. Další úsek cesty byl poměrně náročný, proto jsem nechápala (a obdivovala zároveň) některé turisty (většinou Asiaty), kteř měli naprosto nevhodnou obuv a místo batohu třeba jen igelitku v ruce. Výšlap se vyplatil, nahoře na nás čekaly úchvatné výhledy do okolí. Počasí nám vyšlo perfektně, tudíž jsme viděly opravdu široko daleko. Fotily jsme si sopečné krátery a smaragdová jezera, což jsou vlastně krátery vzniklé explozemi sopky Tongariro a zaplavené vodou. Většinu cesty dolů jsme šli s výše zmíněnými Čechy, takže jsme si povídali a rychleji nám to utíkalo. I přes veškerou snahu a běh v posledním úseky cesty se nám nepodařilo stihnout zpáteční shuttle v 16 hodin. Ale aspoň jsme měli čas na jídlo, odpočinek a pokec. Na večer jsme dostaly pozvání ke klukům do kempu. Ubytovat jsme se tam sice nechtěly, ale využít sprchu a v klidu posedět, to se nám zamlouvalo:-) Na přivítanou jsme dostaly plechovku Jägermeistera, protože jeden z těch kluků je má z práce zadarmo. Chvíli jsme poseděly a pak se sebraly a jely o kus dál hledat odpočívadlo.
PÁTEK 25. 1.
Ráno jsme si přivstaly a vyrazily do infocentra v Turangi, kde nám paní zarezervovala shuttle k národnímu parku Tongariro. Měly jsme totiž v plánu absolvovat jednodenní trek Tongariro Alpine Crossing a jediná možnost, jak ho uskutečnit, bylo zaplatit 35 NZD za shuttle. Autem jsme popojely na parkoviště v základním táboře, odkud jsme od Annie ze společnosti Adventure dostaly mapku trasy včetně zaznamenaného převýšení. Pak nás společně s dalšími turisty Annie odvezla na začátek treku. Měly jsme před sebou 17 km a stoupání 600-700 m. Kvůli jedné právě aktivní sopce byla zadní část trasy uzavřena, čekala nás tedy stejná cesta nazpět. V dáli jsme viděly Mt Ruapehu se zasněženým vrcholem. Prvním nezapomenutelným zážitkem bylo přistání helikoptéry v naší těsné blízkosti. Dělala šílený hluk a navíc rozvířila písek, který jsem pak měla zalezlý úplně všude. Její misí bylo odvést odpad z WC. Na NZ totiž mají dobře zařízený systém toalet v národních parcích. Po prvních pár kilometrech chůze jsme se potkaly se dvěma Čechy, kteří prý také kdysi studovali na VŠE. Jeden z nich nyní pracuje v Austrálii, druhý ho přišel navštívit a společně tráví část dovolené na NZ. Nabídli se, že nám udělají společné foto před sopkou Mt Ngauruhoe, což je pravděpodobně Hora Osudu v trilogii Pán prstenů. Další úsek cesty byl poměrně náročný, proto jsem nechápala (a obdivovala zároveň) některé turisty (většinou Asiaty), kteř měli naprosto nevhodnou obuv a místo batohu třeba jen igelitku v ruce. Výšlap se vyplatil, nahoře na nás čekaly úchvatné výhledy do okolí. Počasí nám vyšlo perfektně, tudíž jsme viděly opravdu široko daleko. Fotily jsme si sopečné krátery a smaragdová jezera, což jsou vlastně krátery vzniklé explozemi sopky Tongariro a zaplavené vodou. Většinu cesty dolů jsme šli s výše zmíněnými Čechy, takže jsme si povídali a rychleji nám to utíkalo. I přes veškerou snahu a běh v posledním úseky cesty se nám nepodařilo stihnout zpáteční shuttle v 16 hodin. Ale aspoň jsme měli čas na jídlo, odpočinek a pokec. Na večer jsme dostaly pozvání ke klukům do kempu. Ubytovat jsme se tam sice nechtěly, ale využít sprchu a v klidu posedět, to se nám zamlouvalo:-) Na přivítanou jsme dostaly plechovku Jägermeistera, protože jeden z těch kluků je má z práce zadarmo. Chvíli jsme poseděly a pak se sebraly a jely o kus dál hledat odpočívadlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat