Volnočasové akce v Dunedinu 3

• výšlap Baldwin Street – Se spolubydlící Alexis jsme se jednoho odpoledne vydaly na procházku s cílem vyšlápnout nejstrmější ulici v Dunedinu, Baldwin Street, zapsanou v Guinessově knize rekordů. Celkem jsme se zapotily. Nechtěla bych na ní bydlet, popř. pracovat jako pošťačka a denně tam docházet.
• večeře v dámské společnosti – Tentokrát padl nápad uvařit si společnou večeři. Nejprve jsme já, Lisa, Christina, Markéta a Diem nakoupily v New Worldu a pak jsme se odebraly do kuchyně u Diem. Lisa a Diem vařily vietnamské jídlo „pho“ (jakási polévka s bílými nudlemi, zeleninou, hovězím masem). Christina měla na starost zeleninový salát. Já s Markétou jsme připravovaly dezert – jablečný štrůdl (vzhledem ke struktuře listového těsta jsme však nakonec byly nuceny udělat jen dolní placku s jablky nahoře, což však na chuti nic nezměnilo). Vařit v tolika lidech v jedné malé kuchyni bylo celkem náročné, ale bavilo nás to. Každý si dal na svém jídle maximálně záležet. Nemohly jsme se dočkat, až si na tom pochutnáme. Když jsme pak prostřely stůl a začaly servírovat pochoutky, chuťové buňky zažily úplné orgie. Vše mi moc chutnalo. Do vietnamského pokrmu jsme si ještě dle chuti měly přidat chilli a jakousi tekutinu s rybí příchutí. Ta mi však samostatně nechutnala, tak jsem si ji tam radši nedala. Jídlo totiž bylo podle mě výborné i tak. Chilli jsem si dala víc, než jsem původně chtěla, ale nebylo to na škodu. Christině se zeleninový salát také moc povedl, hlavně zálivka. No a na závěr jablečný koláč zmizel v našich již pořádně nacpaných bříškách taky bez problému. Pak jsme poslouchaly hudbu, koukaly se na vtipná videa na youtube a trochu tancovaly. Byl to moc fajn večer a máme v plánu ho zopakovat.
• Toitū Otago Settlers Museum – V rámci školního field tripu jsem se podívala do tohoto dunedinského muzea. Toto muzeum prošlo čtyřletou rekonstrukcí a modernizací, která skončila v prosinci. Za tento počin, díky němuž se návštěvnost několikanásobně zvedla, získalo muzeum národní cenu. Nejprve nám zaměstnankyně muzea pustila prezentaci se základními údaji, zodpověděla naše dotazy a pak jsme se mohli v muzeu sami procházet. V muzeu se nacházejí různé dopravní prostředky (auta, kočár, tramvaj, kolo) včetně jedné z prvních novozélandských parních lokomotiv. Taky mě zaujalo oddělení se starými recepty, předměty (dětský kočárek, vysavač, pračka) a fotografiemi. Nostalgická byla i sekce věnovaná vývoji výpočetní techniky. Hezky byl vyrobený i interiér lodi. Muzeum je hodně interaktivní, překvapilo mě, že se na dost exponátů může sahat. Rovněž jsou prostory přizpůsobené i dětem, takže všude jsou pohodlné sedačky, po kterých děti lezou, kostýmy na převlečení apod. Dále je fajn, že vás neruší informační texty u exponátů, ale máte možnost zjistit si více o věci, co vás zajímá, z dotykové obrazovky umístěné před vitrínou.      
• sportovní odpoledne – V pátek po škole jsem s Markétou zamířila do Unipolu s cílem trochu si zasportovat. Nakonec jsme tam pobyly dvě hodiny. Nejprve jsme si zahrály pingpong, pak si zapinkaly volejbal přes síť a nakonec se vydaly do posilovny, kde jsme vyzkoušely asi tři stroje. Daly jsme si do těla, ale shodly jsme se, že moc nechápeme, jak tam někdo může chodit pravidelně. Buďto bych raději jedla méně, nebo bych chodila cvičit do méně „továrenského“ prostředí, nejlépe ven.