Volnočasové akce v Dunedinu 2

• salsa night – Páteční večery se v bývalém kostele (nyní je to restaurace/bar) tančí salsa. Konečně jsem jednou v pátek nemusela nikam odcestovat a mohla jsem se taky zúčastnit. Slezinu naší skupiny zorganizovala Margaux. Kromě Markéty, Lídy, Juana, Constanzy a Margaux jsem se seznámila se spoustou dalších lidí. Kroky salsy mi nejprve vysvětlily holky, co tu chodily na zájmový kroužek, poté jsem tancovala se samotným profesionálem, který tuto akci organizuje a sám salsu učí. Celkem mě chválil. Pak pro mě dvakrát přišel Juan. Taky mě dost bavilo sledovat páry, které jsou hodně pokročilí. To bylo úžasné. Celkově to byl uvolněný, odvázaný, vtipný, kreativní večer. Určitě se pokusím na salsu zase podívat. 
• pivo s kamarády z Prepare for Otago – Po prázdninách se opět sešla naše skupina z přípravného kurzu, celkem 9 lidí. Dali jsme si pivo v hospodě Captain Cook a povídali jsme si zejména cestovatelské zážitky z prázdnin v půlce semestru.
• večeře v Cumberland Street, pingpong – Na email mi přišla pozvánka na večeři, kterou pořádala správa Uniflats v jednom z domů v naší ulici. Akce byla určená pro určitý okruh domů. Samotnou večeři připravovala jedna z kolejí. Jídlo bylo moc dobré, dokonce jsme měli i jahodový dezert. Moc nových lidí jsem nepoznala, protože jsem se bavila především s Markétou, spolubydlícími, Louisem a Diem. Louis a Diem sice na akci oficiálně pozváni nebyli, ale my jsme je informovali a přizvali. Nikomu to nevadilo, naopak jídla bylo až moc. V dobrém rozmaru mě napadla myšlenka, že bychom si měli jít společně někdy do Unipolu zahrát pingpong. Nápad se ujal, tak jsme vyrazili hned po večeři, abychom trochu vytrávili ten nápor jídla. Nejprve jsme si zahráli ve dvojicích, poté následovala obíhačka. Diem to moc nešlo, tak jsme se celkem nasmáli. Pak jsme si došli pro basketbalový míč a házeli jsme na koš. Já jsem taky sledovala volejbalisty a zařekla se, že si někdy musím volejbal zase zkusit. 
• "Taize" v kostele – V neděli v devět večer jsem se šla podívat do anglikánského kostela All Saints´ v naší ulici na akci Taize. Každý měl svou zapálenou svíčku. Líbilo se mi klidné prostředí, hezká atmosféra a taky melodie, co jsme zpívali. Určitě tam ještě někdy zavítám, i když nejsem úplně věřící. Spolu s kamarády jsem si pak šla dozadu pro koláč a teplé kakao a povídala si s dalšími lidmi. Nejvíce mě dostalo vyprávění jednoho důchodce, co má zálibu v cestování a už se stihl podívat do většiny zemí světa. Vyprávěl nám vtipné historky. Další lidi mě zase potěšili tím, že chválili Prahu. Vždy jsem pyšná, že pocházím zrovna z Prahy. 
• "sleepover" – Ani nevím, koho tento nápad napadl, každopádně s Markétou jsem se v pondělí večer vydala domů k Diem a Louisovi. Nejprve jsme si povídali v pokoji u Diem, pak jsme se přesunuli do kuchyně, kde nás Diem seznámila s pochoutkou, která se běžně v Singapuru prodává. Opečený toast proložený zmrzlinou. Bylo to fakt dobré. Pochutnávali jsme si a napadlo nás, že bychom ještě stihli návštěvu cukrárny Rob Roy. Jelikož si Markéta s sebou nevzala peněženku, potřebovala se pro ni vrátit domů. Jenže to by byla zbytečná oklika, tak L. vymyslel, že přelezeme plot a ušetříme si tak procházení kolem několika domů. S pomocí popelnice jsme tedy za tmy přelézali plot a bylo to fakt vtipné. Snad nás tolik lidí nevidělo. Vysmátí jsme si pak došli pro zmrzlinu. Pak jsme si chvíli povídali u Louise v pokoji. Když ostatní dva jejich spolubydlící opustili obývací pokoj, přesunuli jsme se tam my a konečně postavili náš bunkr („fort“) – z prostěradel, dek, polštářů. Na chvíli jsme se tak vrátili do dětství. Smyslem této bláznivé akce totiž bylo připomenout si stanování o prázdninách, po kterém se nám už teď tak stýskalo. Ve spacácích za svitu baterky jsme tedy usnuli. 
• NZ Movie Night – Další akcí, kterou International Mentor Programme pořádal, bylo promítání novozélandského filmu. Odhlasoval se film Matariki. Jedná se o drama z roku 2010. Film mě ale moc nenadchl. Často jsem nerozuměla, nejen kvůli divnému. Film to byl hodně zvláštní, vysoké hodnocení bych mu určitě nedala. Samotná akce to byla ale dobrá. Viděli jsme známé tváře, popovídali si. Jako bonus jsme dostali popcorn, sušenky a další sladkosti.
• divadelní představení v Allen Hall Theatre – Každý čtvrtek a pátek se v době oběda (13-14h) koná v Allen Hall Theatre (=divadlo v kampusu pro cca 60 osob) studentské představení za tři dolary. Alespoň jednou jsem se tam chtěla zajít podívat. Minulý týden jsem tedy viděla hezkou komedii o pěti hercích. Tématem bylo rande naslepo. Bylo to vtipné, dost jsem se nasmála. Představitelka hlavní ženské role byla úžasná a věřím, že z ní po studiích skutečně bude dobrá herečka. Jinak mě taky překvapilo, jak moc dobře jsem rozuměla.  
• palačinky v Capers Cafe – V sobotu jsme s Markétou a Margaux vyrazily do centra na legendární palačinky v Capers Cafe. Podnik byl narvaný k prasknutí, aby taky ne, když je vyhlášený široko daleko. Holky si zvolily slanou variantu, já tradičně sladkou s banánovo-karamelovou náplní. Mňam. Bylo to skutečně výtečné a tak velká porce, že jsem kousek i nechala (já!). Palačinky jsou hříšně drahé (15-16NZD), ale fakt stojí za to. Určitě si je ještě někdy objednám, třeba na oslavu zkoušek.