Mt Hutt, NP Arthur´s Pass 1

Posnídali jsme toast s burákovým máslem a marmeládou. Nikdy předtím jsem tuto kombinaci neměla a výsledek mě mile překvapil. Každopádně mazat si burákové máslo na jablko, jak to dělají Američani, vážně nebudu. Dopoledne bylo ve znamení výletu v Mt Hutt Forest Conservation Area. Vydali jsme se do prudkého kopce, což nás silně vyčerpalo. Cesta vedla skrz pěkný les s břízami. Výhled stál za to, viděli jsme do daleka. Louis nám ukázal pozice z jógy, tak jsme chvilku cvičili. Začalo však poprchávat, tak jsme dál nepokračovali. Cestou dolů se to rozpršelo, ale my byli ukryti pod stromy. V cíli jsme si pod přístřeškem uvařili oběd a pozorovali duhu. Taky nás zaujalo, jak na jedné straně od altánu silně prší, kdežto na straně druhé jen trochu poprchává. S pomocí deště jsme se snažili umýt hrnec, ale moc to nešlo, tak jsme přeci jen použili vodu z našeho kanystru.

 

Dále jsme jeli do Springfieldu, kde začínal Arthur´s Pass - nejvýše položená silnice vedoucí napříč Jižními Alpami. Počasí se zhoršilo, celkem byla mlha, a to jsme byli teprve na východní straně. Co nás pak bude čekat na západě? Odhodlaní jsme se vydali na první procházku ke Castle Hill, oblasti s velkými balvany. Místo nás totálně okouzlilo. Tajuplná atmosféra, duchovno, šutry různých tvarů, k tomu déšť. Po kamenech lezl hlavně Louis, já se bála kluzkého povrchu. Autem jsme pak popojeli ke Cave Stream, kde nás od vstupu do jeskyně odradila řeka. Všude byly cedule upozorňující na nutnost pořádného vybavení na hodinou procházku po jeskyni. Jen L. se do ní šel podívat, ale po chvíli se stejně vrátil, protože neměl baterku. Rozhodl se tam jít další den. A já o tomto nápadu taky uvažovala. U jezera Pearson jsme nakonec nestavěli, protože lilo. Zamířili jsme přímo do kempu Klondyke Corner, kde jsme si v altánku dali večeři. Pod stromy jsme postavili stan a šli si do auta psát deníky. Po chvíli na nás zaklepal jeden turista, zřejmě Francouz, který nás odrovnal otázkou, zda by si od nás nemohl koupit plynovou bombu. Odmítli jsme ho. O trochu později jsme se nad ním však slitovali. Zamávali jsme tedy na něj. Když se však začal přibližovat, spontánně jsme začali křičet. Jenže nám nedošlo, že máme otevřené okénko, musel náš jekot slyšet. Přesto přišel blíž. Nabídli jsme mu, že si naši bombu může půjčit. To on však nechtěl. Prý si potřebuje uvařit kuře a na to je třeba hodně plynu. Nevěřil, když jsme mu řekli, že nám naše bomba vydrží na týden. Jenže my jíme jednoduchá jídla jako kuskus, rýže, těstoviny, ne kuře! Jeho kuře jsme totálně nepobrali. Jaký tramp si vaří pod stanem kuře? Rozhodl se, že na GPS najde, kde se nejblíž dá bomba koupit, pak už se nevrátil. Vystrašili jsme ho. Chudák. Snad mu někdo jiný pomůže. Dost jsme se této historce nasmáli. Kolem osmé hodiny šly holky do stanu, my jsme si s L. ještě asi dvě hodiny v autě povídali. Byla to hodně dobrá konverzace o všem možném. Na to, že jsme se sotva znali, jsme probrali dost zajímavých věcí. Kromě toho já si prostě dobře rozumím s lidmi, kteří studují psychologii, rádi čtou a cvičí jógu.  

 

Vstávali jsme do lepšího počasí, dokonce jsme viděli kusy modré oblohy. Vše nasvědčovalo tomu, že tentokrát nám počasí vyjde. Pro informace jsme se vydali do vesnice Arthur´s Pass Village, kde nám dali tipy na výlety. Jako první jsme si vyfotili vodopád Devil´s Punchbowl. Dále následoval Bealey Track. Měli jsme výhled na ledovec, ochutnali jsme čistou vodu z řeky, slunili se na balvanech. Další, nejnáročnější trek dne měl název Temple Basin. Cesta vedla prudce nahoru po šutrech, terén byl tedy celkem nepříjemný. Ale jinak se mi trasa líbila. Potkali jsme toho Francouze ze včerejška, pozdravili jsme se. Byli jsme rádi, že neumřel hlady:-D Nahoře jsme udělali společné foto naší skupiny. Po návratu na parkoviště jsme složili usušenou plachtu od stanu a vyrazili k infocentru. S L. jsme došli doplnit vodu, holky zatím uvařily oběd. Zatímco jsme obědvali, pochodovala kolem nás kea - roztomilý pták (můj nejoblíbenější pták na NZ). Pak jsem se šla zeptat do infocentra na podrobnosti o jeskynní procházce. A dobře jsem udělala! Zjistila jsem, že to vůbec není jeskyně, jaké znám z ČR. Tady je třeba se půl trasy brodit ve vodě (po prsa!), která je ledová. Určitý úsek cesty je tak titěrný, že bych měla strach, že se tam zaseknu (nic pro mé klaustrofobní stavy). Na závěr se prý musí ještě někde slaňovat. Navíc je potřeba mít neopren, pořádné boty, baterku atd. Tyto cenné informace jsem tedy předala i Louisovi, který návštěvu jeskyně taky vzdal. Společně jsme se tedy vydali na krátkou procházku (Dobson Nature Walk), pak jsme se zastavili u jezera Pearson, kde jsme na dece povečeřeli. Spali jsme ve stejném kempu jako předchozí noc.

 

Castle Hill

Temple Basin Track