Na tyhle prázdniny v půlce semestru se všichni studenti moc těšili. Někteří zahraniční studenti měli v plánu návštěvu ostrovních zemí (Tonga, Fidži), jiní si koupili letenku na severní ostrov NZ s tím, že si tam půjčí auto. Většina novozélandských studentů se chystala navštívit své rodiny. Já, Markéta, Louis z Kanady a Lisa ze Singapuru jsme se rozhodli pro road trip v našem autě po západě a severu jižního ostrova NZ.
Zajímavostí je to, že jsme s Markétou naše další dva spolucestující předem neznaly. Asi dva týdny před prázdninami jsme začaly řešit, že bychom k sobě potřebovaly někoho přibrat. Rozhodily jsme tedy sítě. Naše kamarádka Diem nám dohodila svou kamarádku Lisu, která k sobě přibrala kamaráda Louise. Louise jsem znala jen od vidění, ale maximálně jsme se pozdravili. Byla jsem tedy celkem napjatá a i docela nervózní, jak naše cesta s neznámými lidmi dopadne. Přeci jenom je při našem stylu cestování podstatné, aby i naši spoluputovníci byli naladěni na stejnou vlnu. Mé obavy byly naprosto zbytečné, protože jsme si krásně sedli a dnes jsou z nás kamarádi.
Před pauzou jsme se všichni dvakrát sešli. První schůzka byla o seznamování a probírání cestovatelských plánů. Když jsme novým členům týmu vysvětlili, jak si cestu představujeme, nezalekli se, naopak s námi souhlasili. To jsem si oddechla. Mám totiž zkušenost, že i s některými lidmi, co znám dlouho, bych nemohla tak dlouho a v takových podmínkách cestovat, protože každý z nás má jiné představy a požadavky na komfort apod. Druhé společné setkání bylo ve znamení nákupu jídla, plynové bomby a benzínu.
A jak naše putování probíhalo? Kolik národních parků jsme navštívili? Jaké zážitky na nás čekaly? To vše se postupně dozvíte z dalších příspěvků.
Žádné komentáře:
Okomentovat