Vstávali jsme do ukrutné zimy. Byli jsme tak zmrzlí, že nám i v rukavicích dělalo problém složit stan. Navíc plachta byla namrzlá. Šli jsme se podívat k jezeru a vrcholky hor byly bílé. Měli jsme fakt štěstí, že se sníh o den opozdil. Byla mi taková zima, že jsem se nedokázala přemoci a převléct se. Na cestu jsem se tedy vydala v pyžamu. V St Arnaud jsme nabrali naši novou spolucestující – Japonku Natsuko, se kterou jsme se seznámili v Angelus Hut. Společně jsme v mlze vyrazili do Hanmer Springs. Abychom vůbec mohli vyjet, museli jsme seškrábat námrazu z čelního skla. Škrabku jsme samozřejmě neměli, ale Markétu napadlo, že to zkusí s kartou z Countdownu. A šlo to! Alespoň karta našla využití:-D Kolem 13. hodiny jsme dorazili do cíle (já byla stále v pyžamu) – do vysokohorské vesničky Hanmer Springs, ve které se nachází Hanmer Springs Thermal Reserve. Zaplatili jsme vstupné 20 NZD a šli si užívat venkovních termálních bazénků. Teplota vzduchu nebyla nic moc, takže jsem se musela celkem přemáhat, abych po areálu mohla chodit jen v plavkách. Voda v bazénech většinou měla 30 - 40˚C, to byla paráda. Ve větším bazénu s vodou 28˚C jsem si hezky zaplavala (pozn. pro Aničku – tam by se ti taky líbilo). Některé bazény měly masážní trysky. Po všech těch výletech jsme si tedy asi dvě hodiny užívali blaženého nicnedělání. Pak jsme vyrazili do Amberley, kde jsme trochu zápasili, než jsme našli správnou odbočku se silnicí vedoucí ke kempu pod Mt Grey. Lisa se dokonce byla zeptat paní na benzínce. Když jsme Douglas Road konečně nalezli, čekala nás dost dlouhá cesta po nezpevněné silnici. Mělo to být snad dvacet kilometrů, ale tím tempem, co jsme jeli, nám to připadalo jako věčnost. Když jsme konečně kemp našli, byli jsme šťastní. Povečeřeli jsme na dece. Překvapilo mě, když Lisa řekla, že v Singapuru lidé normálně nejedí syrovou mrkev. Tuto myšlenku podpořila i Natsuko z Japonska. Po jídle jsme se šli s Louisem a Natsuko ještě na chvíli projít do lesa. Pak jsme si všichni s baterkou četli v autě a po čase si taky povídali. Lisa nám vyprávěla, co se stalo v knížce, kterou právě četla. Bylo to vtipné. Pak se nějak rozjela konverzace na téma „fresh“ versus „experienced“, u které jsme se mega moc nasmáli. Dále se smějeme tomu, jak se cizinci naučili říkat české slovo „prasárna“ (poprvé ho Markéta použila při řízení).
Vstávali jsme v půl osmé, ale jelikož se měnil čas, bylo teprve půl sedmé. Nasnídali jsme se v autě a vyrazili směrem do Christchurch. Po cestě jsme nabrali benzín u té pumpy, kde prodavačka Lise poradila s hledáním kempu. Aspoň jsme se jí tedy nějak odvděčili. Kolem deváté hodiny jsme přijeli do Christchurch a po dlouhé chvíli zvládli zaparkovat. Tohle město je dost zmatené, samé zákazy odbočení, oranžové kužely, drahá placená parkoviště. Nakonec jsme za parkování platili jen 3 NZD. Rozdělili jsme se a dali si volno do půl dvanácté. Já s Markétou jsme ve městě už dřív byly, tak jsme si chtěly prohlédnout jiná místa. Nejprve jsme se procházely v botanické zahradě (tentokrát byla podzimně zbarvená). Líbila se nám skalka, růžová zahrada, zvon míru ulitý z kovů různých států světa. Pak jsme se šly na chvíli podívat do muzea. Proběhly jsme jen pár expozic (maorskou kulturu, kostýmy, staré krámky, průzkumy Antarktidy), protože nás tlačil čas. Chtěly jsme se totiž ještě stavit v pěkném obchůdku se suvenýry, který jsme navštívily tehdy v únoru. Nakonec jsme na parkoviště dorazily včas, Louis a Natsuko tam už byli. Lisa se však ztratila, ale naštěstí byla jen o pár ulic vedle, takže pro ni M. došla. Udělali jsme společnou fotku, s nejhorším možným pozadím, ale to nebylo podstatné. Rozloučili jsme se s Natsuko, která měla v plánu přespat v Christchurch a stopovat do Wanaky. Pak jsme se ještě stavili pro bagetu v obchodě a konečně vyrazili na dlouhou cestu. Nejdřív řídila Markéta, když byla unavená, převzala jsem řízení já. Nakonec jsem za volantem byla tři hodiny v jednom kuse. Do Dunedinu jsme dorazili kolem páté hodiny, u koleje jsme vysadili Lisu a pokračovali na nákup do Pak´nSave. Louis trefně poznamenal, že kde náš společný výlet začal, tam taky končí – nákupem v supermarketu. Shodli jsme se, že se nám putování moc líbilo, že se nám bude po cestování a společném stanování stýskat a že se i v Dunedinu musíme dál vídat.
S Markétou jsme pak z auta vynosily spoustu věcí a společně na našich dvorcích rozvěsily stan a plachtu na usušení. Pak jsem si něco málo vybalila, ale spíš jsem se tak pomalu začala psychicky připravovat na náročný studijní týden, co mě čekal. Návraty z prázdnin do reality všedních dnů jsou vždy náročné. Čekalo mě napsání dlouhé eseje za pouhých pár dní a tato představa mě trochu stresovala. Vidina nedostatečného spánku a ponocování u PC se mi moc nelíbila. Ale výlet za to rozhodně stál! Máme krásné zážitky, které nám nikdo nevezme.
Vstávali jsme v půl osmé, ale jelikož se měnil čas, bylo teprve půl sedmé. Nasnídali jsme se v autě a vyrazili směrem do Christchurch. Po cestě jsme nabrali benzín u té pumpy, kde prodavačka Lise poradila s hledáním kempu. Aspoň jsme se jí tedy nějak odvděčili. Kolem deváté hodiny jsme přijeli do Christchurch a po dlouhé chvíli zvládli zaparkovat. Tohle město je dost zmatené, samé zákazy odbočení, oranžové kužely, drahá placená parkoviště. Nakonec jsme za parkování platili jen 3 NZD. Rozdělili jsme se a dali si volno do půl dvanácté. Já s Markétou jsme ve městě už dřív byly, tak jsme si chtěly prohlédnout jiná místa. Nejprve jsme se procházely v botanické zahradě (tentokrát byla podzimně zbarvená). Líbila se nám skalka, růžová zahrada, zvon míru ulitý z kovů různých států světa. Pak jsme se šly na chvíli podívat do muzea. Proběhly jsme jen pár expozic (maorskou kulturu, kostýmy, staré krámky, průzkumy Antarktidy), protože nás tlačil čas. Chtěly jsme se totiž ještě stavit v pěkném obchůdku se suvenýry, který jsme navštívily tehdy v únoru. Nakonec jsme na parkoviště dorazily včas, Louis a Natsuko tam už byli. Lisa se však ztratila, ale naštěstí byla jen o pár ulic vedle, takže pro ni M. došla. Udělali jsme společnou fotku, s nejhorším možným pozadím, ale to nebylo podstatné. Rozloučili jsme se s Natsuko, která měla v plánu přespat v Christchurch a stopovat do Wanaky. Pak jsme se ještě stavili pro bagetu v obchodě a konečně vyrazili na dlouhou cestu. Nejdřív řídila Markéta, když byla unavená, převzala jsem řízení já. Nakonec jsem za volantem byla tři hodiny v jednom kuse. Do Dunedinu jsme dorazili kolem páté hodiny, u koleje jsme vysadili Lisu a pokračovali na nákup do Pak´nSave. Louis trefně poznamenal, že kde náš společný výlet začal, tam taky končí – nákupem v supermarketu. Shodli jsme se, že se nám putování moc líbilo, že se nám bude po cestování a společném stanování stýskat a že se i v Dunedinu musíme dál vídat.
S Markétou jsme pak z auta vynosily spoustu věcí a společně na našich dvorcích rozvěsily stan a plachtu na usušení. Pak jsem si něco málo vybalila, ale spíš jsem se tak pomalu začala psychicky připravovat na náročný studijní týden, co mě čekal. Návraty z prázdnin do reality všedních dnů jsou vždy náročné. Čekalo mě napsání dlouhé eseje za pouhých pár dní a tato představa mě trochu stresovala. Vidina nedostatečného spánku a ponocování u PC se mi moc nelíbila. Ale výlet za to rozhodně stál! Máme krásné zážitky, které nám nikdo nevezme.
 |
| Hanmer Springs |
Žádné komentáře:
Okomentovat