Víkend 13. a 14. dubna jsem strávila na organizovaném výletu od Unipolu - Farming NZ. Přihlásila jsem se na něj už někdy na začátku semestru, takže jsem málem zapomněla, že někam mám jet.
Výletu se účastnilo deset holek. Zastoupena byla ČR, Německo, Dánsko, USA, Norsko a Maďarsko. Vedoucí byl z NZ. Místem konání byla oblast Waimate, asi dvě hodiny severně od Dunedinu. Buď jsme pobývali na farmě u místních lidí, nebo jsme se dodávkou či na „korbě“ farmářského auta přepravovali do míst v okolí. Měla nás na starost Fabia a její táta Jack. Byli moc milí, povídaví a otevření. Po celou dobu výletu nám přálo počasí, svítilo slunce a bylo nám krásně teplo jen v mikině. Jak velký rozdíl oproti minulému týdnu v Dunedinu. Většinu času jsme byli na čerstvém vzduchu, obklopeni domácími zvířaty.
Mezi aktivity, které jsme absolvovali, patřilo např. nahánění stáda krav, třídění brambor ve stoje za jízdy nahoře na autě, exkurze v továrně na hranolky, pozorování zautomatizovaného dojení krav, nahánění a vážení ovcí nebo trhání dýní. Největším zážitkem pro nás však bylo stříhání ovcí. To byla typicky novozélandská akce! Báli jsme se, aby se nám ovce nevysmekla a abychom ji neřízli. Hlavně z počátku jsme netušili, jak moc silně si můžeme dovolit přitlačit. Sympatický chlapík, co v tomto oboru dělá většinu svého života a patří mezi špičky NZ (dobře se umísťuje na závodech), nám nejprve předvedl, jak mu to jde, pak nás k tomu taky pustil. Byla jsem překvapená, kolik vlny je z jedné ovce.
Podstatnou součástí výletu byla i domácí strava. K sobotní večeři jsme měli opečenou zeleninu ze zahrádky (dýně, kukuřice, brambory, mrkve), hovězí a jehněčí maso. Jako dezert jsme obdrželi jahody se zmrzlinou a šlehačkou. K nedělnímu obědu jsme pak měli zapečenou zeleninu, hranolky Makikihi Fries, co jsme dostali na exkurzi, a různé domácí omáčky.
Výlet se mi tedy líbil, dozvěděla jsem se plno zajímavých informací, vyzkoušela si dost netradiční aktivity, měla jsem možnost poznat, jak žije novozélandská rodina a jak moc se život na farmě liší od toho městského. Třešničkou na dortu bylo výborné jídlo a dárek při odjezdu v podobě kukuřice a dýně.
Výletu se účastnilo deset holek. Zastoupena byla ČR, Německo, Dánsko, USA, Norsko a Maďarsko. Vedoucí byl z NZ. Místem konání byla oblast Waimate, asi dvě hodiny severně od Dunedinu. Buď jsme pobývali na farmě u místních lidí, nebo jsme se dodávkou či na „korbě“ farmářského auta přepravovali do míst v okolí. Měla nás na starost Fabia a její táta Jack. Byli moc milí, povídaví a otevření. Po celou dobu výletu nám přálo počasí, svítilo slunce a bylo nám krásně teplo jen v mikině. Jak velký rozdíl oproti minulému týdnu v Dunedinu. Většinu času jsme byli na čerstvém vzduchu, obklopeni domácími zvířaty.
Mezi aktivity, které jsme absolvovali, patřilo např. nahánění stáda krav, třídění brambor ve stoje za jízdy nahoře na autě, exkurze v továrně na hranolky, pozorování zautomatizovaného dojení krav, nahánění a vážení ovcí nebo trhání dýní. Největším zážitkem pro nás však bylo stříhání ovcí. To byla typicky novozélandská akce! Báli jsme se, aby se nám ovce nevysmekla a abychom ji neřízli. Hlavně z počátku jsme netušili, jak moc silně si můžeme dovolit přitlačit. Sympatický chlapík, co v tomto oboru dělá většinu svého života a patří mezi špičky NZ (dobře se umísťuje na závodech), nám nejprve předvedl, jak mu to jde, pak nás k tomu taky pustil. Byla jsem překvapená, kolik vlny je z jedné ovce.
Podstatnou součástí výletu byla i domácí strava. K sobotní večeři jsme měli opečenou zeleninu ze zahrádky (dýně, kukuřice, brambory, mrkve), hovězí a jehněčí maso. Jako dezert jsme obdrželi jahody se zmrzlinou a šlehačkou. K nedělnímu obědu jsme pak měli zapečenou zeleninu, hranolky Makikihi Fries, co jsme dostali na exkurzi, a různé domácí omáčky.
Výlet se mi tedy líbil, dozvěděla jsem se plno zajímavých informací, vyzkoušela si dost netradiční aktivity, měla jsem možnost poznat, jak žije novozélandská rodina a jak moc se život na farmě liší od toho městského. Třešničkou na dortu bylo výborné jídlo a dárek při odjezdu v podobě kukuřice a dýně.
Vyzkoušela sis sříhat ovci? Já bych se bála, že sebou bude škubat.. Do té továrny na hranolky bych se taky chtěla podívat. Máš to vyfocený?
OdpovědětVymazatJj, taky jsem se hodne bala...a skubala se...ale dalo se to:-) Ta továrna nebyla tak zajimava, same stroje. A jak to nebylo v provozu, neudelala jsem si extra predstavu. Fotku s ovci mam, fotila kamaradka, musim to od ni ziskat.
OdpovědětVymazat