Volnočasové akce v Dunedinu 5

• koncert vážné hudby – Každou středu se v jednu hodinu odpoledne koná hodinový koncert v Marama Hall v Department of Music. Vstupné je pro studenty pouhé dva dolary. Tento týden jsem tedy oželela jógu a šla se s Margaux na koncert podívat. Na programu byly kousky z oper Wagnera a Verdiho. Tři skladby byly v podání flétnisty a pianisty, jednu skladbu hráli dva pianisté na dvě křídla. Bylo to všechno moc krásné, i když trochu melancholické až smutné.
• Capping Show – Tato studentská revue má na University of Otago dlouholetou tradici. Poprvé byla uvedena již v roce 1894. Je složená z hudebních a tanečních výstupů, divadelních scének a promítaných krátkých videí. Tematicky se dotýká aktuálních témat ve světě, dělá si srandu z Dunedinu a studentského života. Tuto událost jsem měla možnost vidět rovnou dvakrát, pracovala jsem tam totiž jako dobrovolník-uvaděč. Většinu času jsem se smála a to jsem pochytila tak 70 % obsahu. Někdy jsem vůbec nerozuměla, někdy jsem se zase nechytala. Pokud bych však byla rodilý mluvčí, navíc regulérní student v Dunedinu, musela bych smíchem asi umřít. Líbilo se mi, že jsem i přesto pochytila plno narážek na samotnou univerzitu. Už jsem tu vážně jako doma:-). Kapela rovněž hrála moc hezky. Hlavními čísly akce jsou Sextet, Sexytet a Selwyn Ballet. Sextet je skupina šesti kluků, kteří zpívají a cappella na známé písně vlastní texty o sexu. Kromě toho, že je jejich vystoupení dost vtipné, umí i krásně a čistě zpívat. Navíc jsou oblečeni do klaunovského oblečku. Sexytet je obdoba Sextetu akorát v holčičí verzi. Původně v show fungoval pouze Sextet, Sexytet se přidal až v roce 2001. A Selwyn Ballet je baletní vystoupení kluků ze Selwyn College. Už jen pohled na kluky oblečené do „baletních oblečků“, jak tancují, je vtipný. Navíc mají moc hezkou choreografii. Mezi tématy, kterých se show dotkla, byly např. homosexuální sňatky, adopce dětí, nerozhodnost mladých, svačinové pytlíky, splácení studentských půjček, nejistota zaměstnání po obdržení vysokoškolského titulu, nošení burek, neprestižnost některých humanitních studijních oborů, Severní Korea, bombové útoky.
• sledování hororu – V pátek jsem se kolem desáté hodiny večerní dostavila ke kamarádce Margaux. Vymyslela totiž, že se spolu podíváme na horor Žena v černém (Woman in Black). Margaux horory miluje a rozhodla se, že mě donutí podívat se s ní alespoň na jeden. Jelikož jsem jí barvitě popsala, jak horory nemám ráda a že jsem všeho všudy viděla tak dva za život, rozhodla se pro tento film, i když ho sama již viděla. Prý je to klasický horor, kde ale neteče krev, nevystupují žádné příšery a že bych se tedy vlastně u něj nemusela vůbec bát. No, tak jsem se samozřejmě bála. V jistých chvílích ale i Margaux. Ale byl to moc dobře udělaný film. A mile mě překvapilo, jak dobře zahrál hlavní postavu Daniel Radcliffe, kterého jsem dosud viděla jen v roli Harryho Pottera. Celkově vzato jsme si večer moc užily. A Margaux byla tak hodná, že mě i pak po půlnoci doprovodila domů.
• výšlap na Mount Cargill – V sobotu v deset ráno jsem se spolu s Lenkou, Pavlínou a Christinou vydala na výlet s cílem vyšlápnout si Mount Cargill, kopec nacházející se na severu Dunedinu. Jelikož bylo zataženo a schylovalo se k dešti, další dvě účastnice to vzdaly předem. Naše čtyřka si však výlet i tak užila. Nejprve jsme musely projít dunedinskými ulicemi, pak už jsme však byly jen v hezké přírodě, v lese. Výhledy jsme do okolí sice žádné neměly, byla mlha a pršelo, ale aspoň jsme byly na čerstvém vzduchu a měly zase pořádný pohyb. A nahoře jsme si daly piknikový oběd. Pokud se ještě někdy v Dunedinu objeví slunce, vzaly bychom auto a vyjely na kopec znovu, abychom si udělaly pověstné hezké fotky.