Po dlouhé době jsme se vydaly na víkendový výlet. Kromě nás Češek jela ještě Diem a Lisa. Vyjížděly jsme v pátek za slunečného počasí. Bohužel jsme však seděly až do večera v autě. Měly jsme totiž před sebou dlouhou štreku a naším cílem bylo dostat se co nejblíže Milford Sound, ikoně NZ. Za tmy jsme dojeli k jezeru Gunn, kde jsme si postavily stan. Obloha byla plná hvězd. Takhle hvězdami hustě posetou oblohu jsem ještě nikdy neviděla.
V sobotu jsme vstávaly tradičně v sedm hodin. Bylo fajn skládat suchý stan (což se o dalším ránu už říct nedalo). Po deváté hodině jsme zaparkovali na parkovišti v Milford Sound. A čekalo nás milé překvapení. Vedle nás parkovalo auto Lídy a Pavla, kteří momentálně dva týdny cestují po NZ, protože je přijela navštívit Lídina mamka a její kamarádka s dcerou. Taková náhoda, že jsme se všichni setkali v Milford Sound a ještě si objednali plavbu lodí ve stejný čas, v 9:45.
Nalodili jsme se již za deště. Zůstali jsme ale venku, pod stříškou, abychom mohli fotit. Ani nám nebyla zima (byli jsme kvalitně oblečeni v několika vrstvách). Prostředí bylo ponuré, zamračené, tolik odlišné od fotek v propagačních materiálech a pohlednic. Výhodou však bylo to, že jsme díky dešti měli možnost vidět větší množství vodopádů a vlastně celá plavba byla díky počasí autentičtější a dobrodružnější. Kapitán nás informoval o pozoruhodnostech, které jsme míjeli (opuštěný tuleň/lachtan na kameni, vodopády, hora Mitre Peak). Největším zážitkem pro nás všechny bylo spatření delfínů. Kolem naší lodi proplulo asi pět delfínů, viděla jsem, jak hezky skáčou. To bylo něco božího! Prý jsme měli štěstí, normálně totiž do fjordu nevplouvají. Pokračovali jsme dál v dobré náladě, bylo nám jedno, že prší a že jsme si zapomněli pláštěnku. Dopluli jsme k širému Tasmanovu moři a otočili jsme se nazpět. A čekalo nás další překvapení. Skupinka delfínů opět plula kolem naší lodi. Z dálky vypadali jako žraloci. Nejlepší bylo, když se dva delfíni uvelebili u naší lodi, převalovali se a hráli si. A my je zaujatě pozorovali. Všichni jsme z toho byli úplně hotoví. Já jsem si tento zážitek chtěla maximálně užít, takže jsem se je ani nepokoušela fotit či filmovat. Bylo to pro mě splnění dalšího snu. Dalším úžasným místem byl mohutný, hlučný vodopád, ke kterému jsme se lodí přiblížili tak blízko, že jsme dostali zadarmo sprchu. Bylo to osvěžující a bezva. Stejně jsme byli i tak mokří. Pak jsme zmoklí jak slepice zalezli dovnitř a pili teplé nápoje, které byly v ceně plavby. Nemohli jsme si stěžovat na počasí, od plavby jsme dostali mnohem víc, než jsme očekávali.
Po rozloučení s Lídou a spol. jsme se vydaly na parkoviště The Divide, kde jsme si pod střechou udělaly oběd. Vzhledem k tomu, že se pořádně rozpršelo, nebyly jsme tam samy. A po chvíli se k nám opět přidala Lídina skupinka. To už však bylo poslední společné setkání. My jsme dále pokračovaly do Queenstown, cestou jsme si udělaly krátkou zastávku u Mirror Lakes a pak jsme šly na krátkou procházku do přírody, když zrovna přestalo pršet. Viděly jsme duhu, jinak procházka vedla prostředím podobným tomu českému (lesík, muchomůrky). K večeru jsme se před příjezdem do Queenstown zastavily u jezera Wakatipu, kvůli fotkám podzimní přírody a protažení nohou. V Queenstownu jsme zaparkovaly a vydaly se na večeři. Koupily jsme si světoznámý burger – Fergburger. Objednala jsem si ten nejtradičnější a moc mi chutnal. Skutečně dostál své pověsti (obrovský a šíleně dobrý). Taky se mi líbilo, že ačkoli obchod byl přeplněn lidmi, na jídlo jsme čekaly jen deset minut. Vzhledem k tomu, že dost pršelo, podívaly jsme se jen do obchodu se suvenýry (kde jsem si pokecala s prodavačem a vyvrátila ho z omylu, že všichni Češi po ránu pijí tvrdý alkohol, jak to tu v Queenstown prý chodí v jednom domě plném Čechů) a vrátily se zpět do auta. Kemp u jezera Moke, ve kterém jsme přespaly, byl vzdálený asi 12 km od Queenstown.
Nedělní dopoledne jsme strávily pod deštníky v Queenstown. Prošly jsme si botanickou zahradu (hezky zbarvené stromy, fontána, kachny, klid) a kochali se jezerem Wakatipu. Pak jsme se rozdělily. Já, Markéta a Lisa jsme šly hledat hezkou kavárnu, kde by bylo teplo a sucho. Holky byly odvážnější a chystaly se vylézt na kopec, kam vedla i lanová dráha. My jsme nejprve chvilku strávily v obchodě věnovaném filmům Lord of the Rings a Hobbit. Fanoušci si tam mohou zakoupit knihy, tematické poštovní známky, pohledy, plakáty, předměty, oblečení atd. Pak jsme se zašily v kavárně. Po chvíli Markétě přišla sms, že holky výšlap vzdávají (cesta byla kluzká a výhled by stejně za nic nestál). Sešly jsme se tedy na parkovišti, ale musely jsme ještě asi hodinu čekat na Diem, která si zaplatila lanovku a jela se nahoru podívat. Oběd jsme si uvařili před knihovnou. Naprostým luxusem byl kromě odpadkového koše kohoutek s vodou, což jsme ocenily při mytí hrnce, ešusu a lžic. Pak jsme jely do městečka Arrowtown. Cestou jsme nabraly benzín. A u pokladny následovalo další překvapení. Prodavačka na mě začala mluvit česky. Chvíli jsme si tedy popovídaly, žije tu na NZ již deset let. V Arrowtown jsme se prošly po hlavní obchodní ulici Buckingham Street, kde se zachovalo hodně pěkných obchůdků (neodolala jsem a v obchodě se sladkostmi jsem si vzala dvě nabízené ochutnávky čokolády). Pak jsme si ještě prohlédly čínskou osadu – přístřešky, kde kdysi žili čínští přistěhovalci, co tu hledali zlato. Příroda byla krásně podzimní, i ten déšť k tomu bohužel patří. Dokonce jsme si nasbíraly spadané vlašské ořechy. Připadala jsem si jako doma v ČR. Diem nám přiznala, že poprvé v životě zažívá podzim, tak je pro ni vše nové a musí si barevné listí fotit ze všech stran.
Byl to vydařený víkend. Sice nám většinu času pršelo, zato jsme byly obohaceny novými zážitky a máme na co vzpomínat. Jen tak pro informaci - během tohoto výletu jsme najely 1041 km.
 |
| Milford Sound |
 |
| největší a nejhezčí vodopád v Milford Sound |
Žádné komentáře:
Okomentovat