Můj narozeninový den

Již podruhé v životě, jsem měla šanci slavit své narozeniny v cizí zemi. Na osmnácté narozeniny jsem byla ve francouzském městě Nice, třiadvacáté narozeniny mě zastihly na Novém Zélandu. A jelikož jsem si svůj narozeninový den hodně užila, podělím se o něj i s vámi.

Budík mě probudil v 7:45. V osm hodin jsem měla domluvený skype s rodinou. Internet nevypadával, zvuk ani video se nezasekávalo. Hezky a dlouze jsme si tedy popovídali. Skype je prostě úžasný vynález! K snídani jsem měla sladké pečivo (dobrotu z listového těsta plněnou čokoládou a bulku politou čokoládou a posypanou kokosem), které spolubydlící Cathy ve velkém množství od někoho dostala, a tak se s námi podělila. Mezitím do kuchyně začaly po dlouhé době svítit sluneční paprsky. Začala jsem tušit, že mě čeká šťastný den. Po skypu jsem si četla pár přání k narozeninám na FB, obzvláště mě potěšila dlouhá zpráva od Jamie. Již za sedm týdnů ji znovu uvidím! V 11:30 jsem si šla pak k jednomu cizímu klukovi domů pro krosnu. V úterý jsem se s ním totiž přes internet domluvila, že mi svou krosnu půjčí přes víkend. Udělal mi tím velkou radost, protože jsem zkoušela různé jiné kontakty, ale každý zrovna tento víkend někam cestuje a tudíž krosnu potřebuje. Navíc je krosna v mé oblíbené, modré barvě:-). Po návratu domů jsem si hezky popovídala s Cathy (se kterou jsem se již déle než týden míjela). Pak jsem se vydala na jógu. Před začátkem lekce jsem si ještě stihla popovídat s Misou (z Japonska). Na józe jsme tentokrát dělali trochu jiné pozice než minule a šlo mi to! Učitel (který si už od minula pamatuje mé jméno) mě nejméně dvakrát pochválil slůvkem „bravo“. V 13:15 jsem šla s Markétou a Margaux do Capers na palačinku. Objednala jsem si borůvkovou a nezklamala mě. Tentokrát jsem se dostavila poměrně vyhladovělá, tudíž jsem palačinku snědla celou (i když s vypětím všech sil)! Zatímco jsme mlsaly, hezky jsme si popovídaly. Kde je Margaux, tam je vždycky sranda. Cestou domů krásně svítilo sluníčko. Nebyla mi zima! Ve schránce jsem objevila dopis od Aničky O. (přišel na den přesně). Pak jsem si v naší kuchyni dlouze popovídala se svou kiwi spolubydlící Catherine. Upekla mi k narozeninám banánový koláč, který později polila čokoládovou polevou. Dělala si ze mě srandu, že už jsem stará (jsem nejstarší na bytě). Prorokovala mi dvanáct dětí. Taky jsme se shodly na tom, že máme rádi černošské dětičky:-). Prostě dlouhý a uvolněný pokec jako už dlouho ne. Pak jsem ze šuplíku vyhrabala sluneční brýle, namazala se opalovacím krémem, pověsila bundu na věšák a jen v mikině jsem vyrazila vrátit jednu knížku do knihovny. Cestou jsem potkala plno známých tváří. Užívala jsem si krásné počasí! To byla spása po nekonečných dnech podzimu, kdy bylo třeba i osm stupňů a hlavně foukal studený vítr. Doma jsem si ještě chvíli povídala s Catherine, pak i s jejím kámošem, co ji přišel navštívit. K večeru dorazila její sestřenice, pro kterou Catherine vařila večeři. Sestřenice mě potěšila tím, že mi hádala nižší věk:-). Taky domů dorazila Norah, která tu má od soboty přítele, tak spolu cestovali. Nejdřív jsem si s ní hezky popovídala o cestování, pak mi popřála k narozeninám a smála se, že už si spolu nemůžeme pobrukovat a tancovat na píseň s názvem 22 od Taylor Swift. Pak mi představila svého přítele, který mi taky pogratuloval.

 

V 19:20 jsem šla do domu Markéty. Tušila jsem, že tam na mě asi bude někdo čekat. Skutečnost však předčila má očekávání. V obýváku mě uvítali kamarádi z kurzu Prepare for Otago a Lisa, kterou znám od mid-term breaku. Sešlo se nás 11. Společně mi zazpívali Happy Birthday, pogratulovali mi. Byla jsem dojatá. Misa, Tomoko a Christina kolem mě rozzářeně pochodovaly s foťáky. Na stole čekalo pohoštění – ovocný salát, brownies, růžový koláč, chipsy, buráky, piva. Ve váze byla pro mě červená růže, což byl prý nápad Lídy, která však momentálně cestuje, tak se oslavy nemohla zúčastnit. Dostala jsem blok, do kterého mi všichni napsali/nakreslili svá přání. Pořádně se rozepsali. Čtení jsem si nechala na potom, na klidnější okamžik, abych si to pořádně vychutnala. Nebyla to žádná divoká party, jen takový příjemný pokec s kamarády, přesně můj styl. Všichni měli dobrou náladu, probrali jsme dost témat, byla sranda. Po skončení akce jsme Markétě pomohli uklidit nepořádek a vydali se do svých příbytků. Na FB jsem si přečetla další pěkná přání, dala si teplou sprchu a zachumlala se do peřiny. Nastal ten pravý okamžik, abych si otevřela dopis od Aničky. Kromě slov mě potěšily i její malůvky. A taky jsem dostala suprový přívěšek na krk! Poté jsem si otevřela blok, co jsem dostala od kamarádů z PFO. Četla jsem jejich slova a skoro jsem se rozbrečela. Každý příspěvek byl originální, osobitý, upřímný a dozdobený obrázky. Na jedné straně byl přilepený podzimně zbarvený list. Uvědomila jsem si, jak moc mi budou chybět a vážně si přeju, abych se s nimi ještě po NZ někdy setkala. A doufám, že se mi to minimálně u evropské části podaří. Usínala jsem totálně šťastná s vědomím, že jsem na NZ narozeninový den nemohla strávit lépe. 

Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem ostatním z ČR, kdo jste přispěli k mému velkému dni. Děkuji za všechna krásná přání, zprávy, zaslané dárečky. Potěšili jste mě!