Víkendový výlet 3 - NP Mount Cook

Hned po skončení zajímavé a přínosné přednášky o autenticitě v cestovním ruchu jsem se odebrala k Lence na dvorek, odkud jsme autem vyjeli na výlet do národního parku Aoraki/Mount Cook. Počasí se od středy nezměnilo, stále svítilo slunce a bylo hezky teplo. Cesta byla zdlouhavá, tak jsme dělali přestávky na focení. Jeli jsme kolem přehrad (např. Waitaki Dam) a blankytně modrých jezer Benmore a Pukaki. Jak jsme přijížděli do národního parku, krajina se rázem změnila. Kolem nás byly hory se zasněženými vrcholy a ledovci. K večeru jsme dojeli do kempu White Horse Hill, kde jsme si postavili stany u velkých stromů. K pozdní večeři jsme si udělali fazole v omáčce s párky. Ve společenské místnosti jsme si pak dali víno a zahráli karty. 

V sobotu ráno jsme se vydali na pěší výlet k jezeru a ledovci Tasman. Počasí nevypadalo nadějně, hory byly zakryté v mlze a mracích. Nejprve jsme prošli kolem několika malých jezírek Blue Lakes, míjeli jsme cedule upozorňující na nebezpečí lavin, projížděli kolem nás tříkolky s výpravami Asiatů, kteří nám mávali. Cesta vedla pořád po rovince kupředu, zdálo se nám však, že se ledovec moc nepřibližuje, tak jsme to asi po dvou hodinách vzdali a vylezli jsme na val po pravé straně cesty, abychom měli lepší výhled do okolí. A výšlap stál za to. Naskytl se nám pohled přímo na samotné jezero s kusy ledových ker, i ledovec se víc odryl. Pak jsme zamířili zpět na parkoviště. Rozhodli jsme se však ještě pro kratší procházku na značenou vyhlídku. Viděli jsme z výšky největší „modré“ jezírko a pak velké jezero Tasman, tentokrát z opačné strany a více zblízka. Největší radost jsem měla z toho, že se nám odkryl i sám Mount Cook, nejvyšší hora NZ. Po obědové siestě jsme autem zamířili k návštěvnickému centru, kde jsme nechali auto a vydali se na trek k Sealy Tarns. Nejprve jsme šli po hezké pěšince po rovině, pak jsme došli k začátku dalšího úseku, kde nás pobavil nápis, že nás čeká pouze 1810 schodů nahoru. Počasí se vybralo a slunce pěkně pařilo. Byla jsem hodně vděčná, že neprší. Jinak bychom z výhledů měli prd. Výstup to byl náročný, sotva jsem popadala dech. Ale zastávky na focení a nádherná příroda kolem mi vracely energii. V cíli jsme se společně vyfotili a kochaly se pohledem na ledovec a Mount Cook. Dolů jsem schody sbíhala. Před námi byla ještě kratší procházka ke Kea Point, kde jsme zblízka viděli jezero. Stan jsme pak postavili v tom samém kempu na stejném místě jako předešlou noc. Ve společenské místnosti jsme se tentokrát přidali ke čtyřem Čechům, které holky potkaly cestou na kopec. Kolovalo tam několik vín (jejich vína byla pochopitelně chutnější než ta naše nejlevnější lahev). Dva z kluků tu na NZ pobývají delší dobu a minimálně jeden se už do ČR vrátit nehodlá. Našel tu svobodu, vydělá si tu víc, rodina ho tu jednou navštívila, zaplatil jí letenky. Já jsem se tu taky našla, jsem tu spokojená, hned v několika ohledech se mi tu žije líp než v ČR, ale přeci jenom tam mám domov, zázemí, lidi, které mám ráda a které bych nechtěla vídat jen sporadicky nebo pouze online.

Nedělní ráno začalo deštěm. Přesto jsme se vydali na kratší procházku k Alpine Memorial (pomník obětem laviny) a k jezeru Mueller. Museli jsme přejít po dvou lanových mostech, už si tu na ně vážně zvykám. Když jsme se vrátili k autu, začal liják (poprvé jsme tu na NZ během cestování zažili silný déšť), takže plánovaná zastávka u jezera Pukaki se zrušila. Měli jsme hlad, ale nebylo kde si uvařit oběd. Po nějaké době nás zachránil přístřešek u přehrady Waitaki. V Oamaru jsme ještě natankovali, nakoupili v New Worldu a jeli do Dunedinu. Nevím, jestli to bylo energií získanou na pěkném výletu, každopádně mě chytla múza a do půl jedné ráno jsem psala esej do školy.

jezero a ledovec Tasman

trek k Sealy Tarns, jezero Mueller Lake, vlevo zasněžený Mt Cook