Viděla/navštívila jsem:
- National Palace Museum – obrovské muzeum, sbírky kaligrafií, bronzových sošek, dřevěného nábytku, uměleckých děl z nefritu, slonoviny či keramiky; jedním z nejznámějších exponátů je nefritové dílo připomínající hlávku zelí, na které sedí hmyz
- makodrap Taipei 101, bývalá nejvyšší stavba světa (v roce 2010 jí prvenství vzala stavba Burj Khalifa v Dubaji)
- Grand Hotel – velký hotel z 50. let
- velké náměstí Liberty Square se stavbami Chian Kai-shek Memorial Hall, National Theatre, National Concert Hall
- Shilin Night Market – plno stánků, lidí, jídla
- Tamsui v New Taipei City – promenáda podél řeky, západ slunce, nákup suvenýrů, pouliční umělci
- chrámy: Shilin Cixian Temple, Xingtian Temple, Longshan Temple
- zahradu Zhishan Garden
- pláž Fulong Beach, kde se náhodou konala soutěžní přehlídka uměleckých výtvorů z písku
- horské městečko Jiufen – výhledy na hory, úzké uličky
- Pingxi, místo severně od Taipei, proslulé pouštěním lampionů na železniční trati
- geopark Yehliu – pískovcové útvary připomínající různé objekty (houby, botu, hlavu), nejznámějším exponátem je Queen´s Head
Longshan Temple |
Ochutnala jsem:
- nové druhy ovoce – guava, wax apple, dragon fruit
- slaná jídla – beef noodle, xiaolongbao, Chinese dumplings, rice dumpling, omeletu s vajíčky a tuňákem/slaninou, pig knuckles, curry rice, Peking duck
- pamlsky – wheel pie, mango shaved ice, sweet potato balls, jidangao, candied gourd, kousky rostliny taro s ledem, chipsy z krevety, koláčky s ananasovou příchutí
Překvapilo mě:
- jak moc mi místní kuchyně chutnala
- jak často se v pokrmech vyskytují fazole, česnek a zázvor
- horké počasí, vlhkost, dusno
- davy lidí, přeplněné vlaky
- slevová karta na městskou dopravu EasyCard není psána na jméno, ani neobsahuje fotku
- chaos v dopravě, plno motorek, běžné je kličkování mezi auty (po NZ trochu šok)
- krásně čisté metro – ve vagonech se nesmí konzumovat pití a jídlo
- jak moc důležitou roli hraje jídlo v kultuře národa
- nepije se voda z kohoutku, je třeba ji nejprve přefiltrovat nebo převařit
- použitý toaletní papír se nesplachuje, ale vhazuje se do koše
- taneční vystoupení na ulici
- lidé se nekoupou v plavkách, ale v tričku a šortkách
- v centru Taipei je velmi obtížné najít pohledy
- nejen, že Asiaté nosí roušky, ale oni jich mají doma hned několik, a to rozličného designu a tvaru…rouška je totiž i módní doplněk
- turisté i místní jsou posedlí turistickými razítky, nosí si s sebou bloček a pečlivě ho plní razítky, která jsou k dispozici snad všude (muzea, stanice metra, obchody se suvenýry)
- největší pochoutkou pro místní lidi je vše slizké a želatinové
- místní trhy s pro mě neznámými druhy ovoce a zeleniny
- kýčovité, přezdobené chrámy
- lidé nosí deštníky jako ochranu před sluncem
- u stánku lze jídlo nejen zakoupit, ale je možné i sledovat celý proces přípravy jídla (příprava těsta, pečení, vkládání do sáčků, balení do krabic,…)
- v restauraci je třeba vyplnit formulář s objednávkou pokrmů
- v jednom stánku s občerstvením měli pověšený obraz s Pražským hradem a Karlovým mostem
Tento týdenní pobyt by nebyl tak suprový, nebýt mé taiwanské kamarádky Jamie a jejích přátel. Moc jsem si výlet užila. Navíc jsem měla možnost načerpat nové zážitky a alespoň trochu zapomenout na stesk po NZ.
Taky mě potěšilo, když jsem objevila v Pekingu českou hospodu.. a musela jsem tam hned vlezt :-)
OdpovědětVymazat