Návrat domů

Ve středu 3. 7. ve 21:20 jsem přistála v Praze. Po tom náročném cestování a věčném čekání na letištích jsem byla ráda, že jsem konečně v cíli. Navíc jsem se domů celkem i těšila. Nejprve jsem si pohodu domova užívala, ale snažila jsem se nepřipomínat si NZ. Při jakékoli vzpomínce na můj nejlepší semestr v životě, mi skoro začaly slzet oči. Teprve nyní, po týdnu, jsem se trochu adaptovala na zdejší prostředí a už si tu nepřijdu tak mimo. Pořád je sice pro mě těžké představit si, že tu teď nějakou dobu budu žít a že vše tu bude jiné než na NZ, ale už se budoucnosti tolik nebojím. Mám tři úkoly: nezapomenout na to, jak dobře jsem se na NZ cítila a jak je NZ krásný, udržet si mezinárodní přátelství a jednou se na NZ znovu podívat.