Návrat domů

Ve středu 3. 7. ve 21:20 jsem přistála v Praze. Po tom náročném cestování a věčném čekání na letištích jsem byla ráda, že jsem konečně v cíli. Navíc jsem se domů celkem i těšila. Nejprve jsem si pohodu domova užívala, ale snažila jsem se nepřipomínat si NZ. Při jakékoli vzpomínce na můj nejlepší semestr v životě, mi skoro začaly slzet oči. Teprve nyní, po týdnu, jsem se trochu adaptovala na zdejší prostředí a už si tu nepřijdu tak mimo. Pořád je sice pro mě těžké představit si, že tu teď nějakou dobu budu žít a že vše tu bude jiné než na NZ, ale už se budoucnosti tolik nebojím. Mám tři úkoly: nezapomenout na to, jak dobře jsem se na NZ cítila a jak je NZ krásný, udržet si mezinárodní přátelství a jednou se na NZ znovu podívat.

Postřehy z Amsterdamu

Návrat do Evropy byl zhruba takový, jak jsem si ho představovala. Líbilo se mi příjemné počasí, zarazily mě placené toalety a absence zdarma mapy města v infocentru. Můj dojem z Amsterdamu se od mé první návštěvy v roce 2007 moc nezměnil. 

• všude spousta kol, i policisté jsou cyklisté
• nekonečný smrad trávy
• prostitutky, obchody a suvenýry s tematikou sexu
• proměnlivé počasí
• hezké zděné domky
• plno kanálů
• pěkné zahrádky, zarostlé domy, hodně divizen, růží, břečťanů
• květinové trhy

Taipei, Taiwan ve zkratce

Viděla/navštívila jsem:

• National Palace Museum – obrovské muzeum, sbírky kaligrafií, bronzových sošek, dřevěného nábytku, uměleckých děl z nefritu, slonoviny či keramiky; jedním z nejznámějších exponátů je nefritové dílo připomínající hlávku zelí, na které sedí hmyz
• makodrap Taipei 101, bývalá nejvyšší stavba světa (v roce 2010 jí prvenství vzala stavba Burj Khalifa v Dubaji)
• Grand Hotel – velký hotel z 50. let
• velké náměstí Liberty Square se stavbami Chian Kai-shek Memorial Hall, National Theatre, National Concert Hall
• Shilin Night Market – plno stánků, lidí, jídla
• Tamsui v New Taipei City – promenáda podél řeky, západ slunce, nákup suvenýrů, pouliční umělci
• chrámy: Shilin Cixian Temple, Xingtian Temple, Longshan Temple
• zahradu Zhishan Garden 
• pláž Fulong Beach, kde se náhodou konala soutěžní přehlídka uměleckých výtvorů z písku
• horské městečko Jiufen – výhledy na hory, úzké uličky
• Pingxi, místo severně od Taipei, proslulé pouštěním lampionů na železniční trati
• geopark Yehliu – pískovcové útvary připomínající různé objekty (houby, botu, hlavu), nejznámějším exponátem je Queen´s Head

 

Longshan Temple

 

Ochutnala jsem:

• nové druhy ovoce – guava, wax apple, dragon fruit
• slaná jídla – beef noodle, xiaolongbao, Chinese dumplings, rice dumpling, omeletu s vajíčky a tuňákem/slaninou, pig knuckles, curry rice, Peking duck
• pamlsky – wheel pie, mango shaved ice, sweet potato balls, jidangao, candied gourd, kousky rostliny taro s ledem, chipsy z krevety, koláčky s ananasovou příchutí

Překvapilo mě:

• jak moc mi místní kuchyně chutnala
• jak často se v pokrmech vyskytují fazole, česnek a zázvor
• horké počasí, vlhkost, dusno
• davy lidí, přeplněné vlaky
• slevová karta na městskou dopravu EasyCard není psána na jméno, ani neobsahuje fotku
• chaos v dopravě, plno motorek, běžné je kličkování mezi auty (po NZ trochu šok)
• krásně čisté metro – ve vagonech se nesmí konzumovat pití a jídlo
• jak moc důležitou roli hraje jídlo v kultuře národa
• nepije se voda z kohoutku, je třeba ji nejprve přefiltrovat nebo převařit
• použitý toaletní papír se nesplachuje, ale vhazuje se do koše
• taneční vystoupení na ulici
• lidé se nekoupou v plavkách, ale v tričku a šortkách
• v centru Taipei je velmi obtížné najít pohledy
• nejen, že Asiaté nosí roušky, ale oni jich mají doma hned několik, a to rozličného designu a tvaru…rouška je totiž i módní doplněk
• turisté i místní jsou posedlí turistickými razítky, nosí si s sebou bloček a pečlivě ho plní razítky, která jsou k dispozici snad všude (muzea, stanice metra, obchody se suvenýry)
• největší pochoutkou pro místní lidi je vše slizké a želatinové
• místní trhy s pro mě neznámými druhy ovoce a zeleniny
• kýčovité, přezdobené chrámy
• lidé nosí deštníky jako ochranu před sluncem
• u stánku lze jídlo nejen zakoupit, ale je možné i sledovat celý proces přípravy jídla (příprava těsta, pečení, vkládání do sáčků, balení do krabic,…)
• v restauraci je třeba vyplnit formulář s objednávkou pokrmů
• v jednom stánku s občerstvením měli pověšený obraz s Pražským hradem a Karlovým mostem

Tento týdenní pobyt by nebyl tak suprový, nebýt mé taiwanské kamarádky Jamie a jejích přátel. Moc jsem si výlet užila. Navíc jsem měla možnost načerpat nové zážitky a alespoň trochu zapomenout na stesk po NZ.

Poslední cestování na NZ

den první

• autobusem přejezd z Dunedinu do Christchurch (hodinové zpoždění, zajímavý průvodcovský výklad řidiče)
• check-in v hostelu At The Right Place (přivítání se s Lenou, na pokec dorazila i Sabrina z vedlejšího hostelu, nuda/venku leje, bezva spolubydlící – povídání, pizza)

den druhý

• ráno sněží! (vánice, NZ na tohle není zvyklý), z recepce telefonát do ZOO Willowbank Wildlife Reserve, jestli mají otevřeno/pozitivní odpověď, recepční je zaskočen naší odhodlaností, říká, že bychom se měly stát premiérem NZ, když jsme tak umanuté jít do zoo, přestože sněží, shání nám odvoz/spasí nás dva chlápci, platíme jim za benzín
• zoo máme samy pro sebe (zima a chvilkový déšť, hodně zvířat – živí kiwi ptáci!)
• autobusy zpět do centra, sraz se Sabrinou v knihovně – free wifi, nákup v New Worldu
• balení a redukce hmotnosti mého kufru (nová spolubydlící, moc sympatická Australanka, ochotně mi pomáhá a dává mi užitečné rady)
• sranda se spolubydlícími, dělím se s nimi o čokoládu
• návrat opilé spolubydlící, je fakt vtipná!

den třetí

• 5:30 objednaný odvoz na letiště, hurá/zavazadla mi prošla! (bylo mi odpuštěno 5kg!)
• v letadle zajímavé bezpečnostní video na motivy Routeburn Tracku
• Auckland – úschova zavazadel, pohodička a slunění se v přístavu/po stopách lednových zážitků, ve 14 hodin přivítání se s Lenou a check-in v hostelu Nomads, nákup suvenýrů a potravin, drink na hostelovém baru

den čtvrtý

• pěšky přesun do půjčovny aut, přivítání se s Christinou, vyřízení formalit, odjezd směrem na sever
• městečko Kawakawa – hezké veřejné WC od Hundertwassera
• Paihia v Bay of Íslands – check-in v bezva hostelu Peppertree Lodge, úplně jiné prostředí (slunce, palmy, citrusy, promenáda u moře)       
• tříhodinový výlet lodí – strašně moc delfínů, Hole in the Rock, střídavé počasí/duhy
• Russell – procházka po městečku, nejstarší kostel na NZ/Christ Church, vyhlídka na moře, trajektem zpět směr Paihia
• restaurace – menu: limonáda, pizza, salát, česneková bageta

den pátý

• Awanui – Ancient Kauri Kingdom, příjezd výletního autobusu (super maorský průvodce, asi třikrát nám zazpíval tradiční popěvky)
• Cape Reinga Tour – pláž (hezké mušle), Tapotupotu Bay (piknikový oběd), Cape Reinga (nejsevernější bod NZ, kouzelné místo, nádherné počasí, maják, dlouhé focení, běh zpátky k autobusu), písečné duny TePaki (bobování po dunách dolů, velká sranda, adrenalin), Ninety Mile Beach (pláž, která ve skutečnosti měří 55 mil/88 km, lze po ní jezdit dopravními prostředky, což jsme sami zažili), Ancient Kauri Kingdom (výtvory ze dřeva kauri stromu, nákup suvenýrů)
• návrat – cestou zastávka na pláži, západ slunce, toasty s nutellou

Cape Reinga

den šestý

• brzké vstávání, není nám umožněno vyjet na kajaky po tmě, procházka po pláži, sbírání mušlí, odjezd
• Arai Te Uru – pěkné místo, výhledy na moře, pískovcové útvary, focení
• Waipoua Forest – nejstarší (cca 2000 let) kauri strom na NZ = Tane Mahuta, čtveřice stromů s názvem Four Sisters
• rozhledna – barevný kohout, který se rozhodl stát se naším kamarádem
• tolik duh za jeden den jsem v životě neviděla!
• jezero Taharoa
• Auckland – příjezd se zpožděním, hektické loučení, bus na letiště, nákup suvenýrů, adrenalinová kontrola příručního zavazadla, odlet

Arai Te Uru

Loučení

Loučení s lidmi a Dunedinem bylo hodně těžké. K depresivní náladě přispíval i silný déšť, který nás pronásledoval celý týden. Na druhou stranu mám na loučení s kamarády i hezké vzpomínky. Loučili jsme se totiž netradičně a často za pomoci hudby. Hudba vážně umí léčit duši a zmírňuje bolest. Každopádně jsem se snažila nepřipouštět si, že je to na dlouhou dobu naposled, co tu jsem. Sebrala jsem všechny své síly a zabalila si zavazadla. Svůj pokoj jsem opouštěla brzy ráno, takže mi v blažené rozespalosti nedocházely následky. Neexistuje jiná varianta, než že Dunedin ještě jednou navštívím.

Měla jsem to štěstí, že jsem z Dunedinu neletěla rovnou domů, ale čekalo mě týdenní cestování po Novém Zélandu a týdenní pobyt v Taipei na Taiwanu u mé kamarádky Jamie. Stručně tedy zmíním tyto dva týdny plné hezkých zážitků.