Volnočasové akce v Dunedinu 11

• parádní sobotní večer – Původně jsem měla jít s Diem a Misou do Cooka, naposledy si tam vychutnat pivo, než ho nadobro zavřou. Co se však nestalo, před podnikem byli policajti a chlápek u dveří nás dovnitř prostě nepustil. Prý dnes museli zavřít dřív. No, nepochopily jsme to. Tak jsem navrhla, že se zkusíme zajít podívat na Boogie Nights a případně si zatancujeme. Měly jsme štěstí, zrovna bylo deset minut do začátku. U hezkého barmana jsme si objednaly cider. Oproti minulému pátku byl teď podnik narvaný k prasknutí a skoro jsme se na parket nevešly. Hráli opět samé hitovky (např. YMCA, Mamma mia, Valerie od Amy Winehouse, M. Jackson, Pomáda). Věkově jsem si teda připadala trochu mimo (v obležení tak max. dvacetileté mládeže), ale na tancování to nemělo vliv. Užily jsme si to, byla sranda a zase mi to prozradilo trochu víc o kiwi kultuře. Asi po hodině jsme se sebraly a šly zpět. U Cooka jsme potkaly Margaux, Annu a Juana, kteří měli taky v plánu zajít do Cooka a byli zklamaní, že to není možné. Rozhodli jsme se tedy, že zbytek večera strávíme spolu a na jiném místě. Padaly nějaké návrhy, z nichž jsme vybrali to nejlepší. Procházku k moři. Cestou jsme zaskočili do zavírající se knihovny, neboť Margaux prý ještě nikdy neslyšela zdejší hrozný alarm upozorňující na konec provozní doby. V dobré náladě jsme pak pokračovali ke stadionu, za nímž se nachází menší přístav. Většina z nás na tomto místě nikdy předtím nebyla. Překvapilo mě, že bylo celkem teplo (měla jsem totiž mimořádně šaty s punčocháčemi). Kochaly jsme se pohledem na moře, lodě, odrazy světel na hladině, osvětlené budovy v dáli. Byla to ta správná atmosféra. Jsem si jistá, že ve dne by mě tohle místo tak neokouzlilo, proto se tam za světla nepůjdu podívat. Povídali jsme si, nostalgicky vzpomínali, Juan na mobilu pustil hezké pomalé písničky, na jednu z nich si na molu s Margaux zatancoval. Pak Diem pustila skladbu Let her go, kterou jsem sice již dříve zaregistrovala a zrovna odpoledne ji poslouchala, avšak až po tomto okamžiku se navždy stane jednou z mých oblíbených. Navždy mi bude připomínat tento jedinečný večer. Po cestě zpátky jsme potkali již docela opilé mladíky, kteří nám předvedli svůj pokus o tanecJ. Taky jsme se ještě zašli podívat do jedné univerzitní budovy (kde jsme předtím nikdy nebyli), kde se konala svatební party. Prošmejdili jsme několik místností, úplně nepozorovaně. Bylo to dobrodrůžo, Margaux poznamenala, že je to jako v Bradavicích. Pak jsme se společně vypravili do svých příbytků a postupně se loučili. Shodli jsme se, že to byl nezapomenutelně hezký večer. Proběhl úplně jinak, než jsme si všichni odpoledne mysleli. A tak se mi opět potvrdilo pravidlo, že spontánní akce jsou prostě nejlepší. Opět jsem šla spát až kolem půl druhé. Opravdu jsem zvědavá, jak se mi v září podaří vrátit se zpět k mému školnímu režimu. A tak obecně jsem zvědavá, jak se mi vůbec bude v Praze žít. Chci tu zůstat…
• speciální taize – Jelikož se náš pobyt na NZ chýlí ke konci a pro některé to bylo poslední nedělní taize v dunedinském kostele, rozhodl se zdejší farář uspořádat symbolické rozloučení s novozélandským dezertem Pavlova. Lisa od faráře dostala za úkol přizvat další zahraniční studenty, takže se nás sešlo celkem dost. Obvykle totiž na taize chodím jen v doprovodu Lisy, Christiny, Diem a občas Louise. Teď dorazila i Misa, Chris a Juan. Nejprve jsme si tradičně zazpívali a pak se shromáždili v místnosti s občerstvením. Dostali jsme perník a pavlovu. A k pití jsme měli horkou čokoládu. Atmosféra byla více než příjemná, povídali jsme si až do půl 12. Přidali se k nám i starší lidé, jeden moc sympatický pán nám např. vyprávěl, jak navštívil ČR a Japonsko. Fakt se mi líbí, jak jsou tito lidé milí, otevření a jak nás přijali mezi sebe. 
• další pěkný večer u Margaux – S Linzey, Margaux a její kiwi spolubydlící Annou jsme hrály super hru Cards Against Humanity. Bylo to opravdu vtipné!!! A to i přesto, že mi trochu překážela jazyková bariéra, protože ne všem anglickým vtipným hovorovým výrazům jsem rozuměla. 
• večeře u Diem – Já, Misa, Lisa, Christina, Juan a Chris jsme se sešli u Diem a absolvovali společnou večeři. Vzhledem k počtu účastníků a velikosti kuchyně jsme se rozhodli pro potluck – každý přinesl něco dobrého k snědku a pak jsme to společně jedli. Sešlo se nám pestré občerstvení: rýže s kuřecím masem, zapečené brambory a zelenina, spring rolls s krevetami, jablečný koláč, ovocný salát a dva druhy zmrzliny. Já jsem přispěla koláčem, po kterém se jen zaprášiloJ. Hráli jsme různé hry a taky jsme si zazpívali jakoby karaoke u počítače.