Volnočasové akce v Dunedinu 11

• parádní sobotní večer – Původně jsem měla jít s Diem a Misou do Cooka, naposledy si tam vychutnat pivo, než ho nadobro zavřou. Co se však nestalo, před podnikem byli policajti a chlápek u dveří nás dovnitř prostě nepustil. Prý dnes museli zavřít dřív. No, nepochopily jsme to. Tak jsem navrhla, že se zkusíme zajít podívat na Boogie Nights a případně si zatancujeme. Měly jsme štěstí, zrovna bylo deset minut do začátku. U hezkého barmana jsme si objednaly cider. Oproti minulému pátku byl teď podnik narvaný k prasknutí a skoro jsme se na parket nevešly. Hráli opět samé hitovky (např. YMCA, Mamma mia, Valerie od Amy Winehouse, M. Jackson, Pomáda). Věkově jsem si teda připadala trochu mimo (v obležení tak max. dvacetileté mládeže), ale na tancování to nemělo vliv. Užily jsme si to, byla sranda a zase mi to prozradilo trochu víc o kiwi kultuře. Asi po hodině jsme se sebraly a šly zpět. U Cooka jsme potkaly Margaux, Annu a Juana, kteří měli taky v plánu zajít do Cooka a byli zklamaní, že to není možné. Rozhodli jsme se tedy, že zbytek večera strávíme spolu a na jiném místě. Padaly nějaké návrhy, z nichž jsme vybrali to nejlepší. Procházku k moři. Cestou jsme zaskočili do zavírající se knihovny, neboť Margaux prý ještě nikdy neslyšela zdejší hrozný alarm upozorňující na konec provozní doby. V dobré náladě jsme pak pokračovali ke stadionu, za nímž se nachází menší přístav. Většina z nás na tomto místě nikdy předtím nebyla. Překvapilo mě, že bylo celkem teplo (měla jsem totiž mimořádně šaty s punčocháčemi). Kochaly jsme se pohledem na moře, lodě, odrazy světel na hladině, osvětlené budovy v dáli. Byla to ta správná atmosféra. Jsem si jistá, že ve dne by mě tohle místo tak neokouzlilo, proto se tam za světla nepůjdu podívat. Povídali jsme si, nostalgicky vzpomínali, Juan na mobilu pustil hezké pomalé písničky, na jednu z nich si na molu s Margaux zatancoval. Pak Diem pustila skladbu Let her go, kterou jsem sice již dříve zaregistrovala a zrovna odpoledne ji poslouchala, avšak až po tomto okamžiku se navždy stane jednou z mých oblíbených. Navždy mi bude připomínat tento jedinečný večer. Po cestě zpátky jsme potkali již docela opilé mladíky, kteří nám předvedli svůj pokus o tanecJ. Taky jsme se ještě zašli podívat do jedné univerzitní budovy (kde jsme předtím nikdy nebyli), kde se konala svatební party. Prošmejdili jsme několik místností, úplně nepozorovaně. Bylo to dobrodrůžo, Margaux poznamenala, že je to jako v Bradavicích. Pak jsme se společně vypravili do svých příbytků a postupně se loučili. Shodli jsme se, že to byl nezapomenutelně hezký večer. Proběhl úplně jinak, než jsme si všichni odpoledne mysleli. A tak se mi opět potvrdilo pravidlo, že spontánní akce jsou prostě nejlepší. Opět jsem šla spát až kolem půl druhé. Opravdu jsem zvědavá, jak se mi v září podaří vrátit se zpět k mému školnímu režimu. A tak obecně jsem zvědavá, jak se mi vůbec bude v Praze žít. Chci tu zůstat…
• speciální taize – Jelikož se náš pobyt na NZ chýlí ke konci a pro některé to bylo poslední nedělní taize v dunedinském kostele, rozhodl se zdejší farář uspořádat symbolické rozloučení s novozélandským dezertem Pavlova. Lisa od faráře dostala za úkol přizvat další zahraniční studenty, takže se nás sešlo celkem dost. Obvykle totiž na taize chodím jen v doprovodu Lisy, Christiny, Diem a občas Louise. Teď dorazila i Misa, Chris a Juan. Nejprve jsme si tradičně zazpívali a pak se shromáždili v místnosti s občerstvením. Dostali jsme perník a pavlovu. A k pití jsme měli horkou čokoládu. Atmosféra byla více než příjemná, povídali jsme si až do půl 12. Přidali se k nám i starší lidé, jeden moc sympatický pán nám např. vyprávěl, jak navštívil ČR a Japonsko. Fakt se mi líbí, jak jsou tito lidé milí, otevření a jak nás přijali mezi sebe. 
• další pěkný večer u Margaux – S Linzey, Margaux a její kiwi spolubydlící Annou jsme hrály super hru Cards Against Humanity. Bylo to opravdu vtipné!!! A to i přesto, že mi trochu překážela jazyková bariéra, protože ne všem anglickým vtipným hovorovým výrazům jsem rozuměla. 
• večeře u Diem – Já, Misa, Lisa, Christina, Juan a Chris jsme se sešli u Diem a absolvovali společnou večeři. Vzhledem k počtu účastníků a velikosti kuchyně jsme se rozhodli pro potluck – každý přinesl něco dobrého k snědku a pak jsme to společně jedli. Sešlo se nám pestré občerstvení: rýže s kuřecím masem, zapečené brambory a zelenina, spring rolls s krevetami, jablečný koláč, ovocný salát a dva druhy zmrzliny. Já jsem přispěla koláčem, po kterém se jen zaprášiloJ. Hráli jsme různé hry a taky jsme si zazpívali jakoby karaoke u počítače. 

Volnočasové akce v Dunedinu 10

• výlet na Tunnel Beach – V sobotu svítilo sluníčko, tak jsme se vydali na výlet na pláž Tunnel Beach. Markéta řídila, v autě jsem dále seděla já, Diem, Van, Lisa, Louis a Chris. Někteří toto místo navštívili poprvé, my jsme zde byly tenkrát v únoru. Musím přiznat, že poprvé se mi pláž líbila víc. Ale tak už to většinou bývá. Každopádně toto místo patří mezi mé oblíbené na NZ a určitě se mi po něm bude hodně stýskat. Přestože bylo moře ledové, sundala jsem si boty a ponožky a trochu se ve vodě prošla. Miluji totiž chození po písku a na okraji moře. A asi to byla poslední vhodná příležitost. 
• posilovna s Markétou – Abychom se odreagovaly od učení se na zkoušky, zašly jsme s Markét do posilovny. Byla to druhá návštěva posilovny od začátku našeho pobytu. Určitě víte, jak moc jsem se musela přemáhat, protože takováto místa skutečně nevyhledávám. O to víc mě překvapilo, že jsme tam pobyly více než hodinu! Vyzkoušely jsme tři stroje, všechny byly určené na běhání/šlapání. Taky jsem si poprvé v životě vyzkoušela běžecký pás.
• „fitness for fun“ s Tomoko a Markétou – Jelikož začalo zkouškové období, konají se v Unipolu různé posilovací a cvičící lekce za pouhé dva dolary. S Tomoko a Markétou jsme se vydaly na hodinu s názvem Cardio Core. Nejprve jsme cvičily aerobic, pak následovalo namáhavé posilování. Ale odcházely jsme s dobrou náladou a pocitem dobře odvedené práce. A tak to má být. 
• rozlučka PFO – Pomalu se náš pobyt chýlí ke konci. Již začalo zkouškové období a každý tráví většinu dne v knihovně, která je super a je v ní teplo. Jelikož všichni máme různý rozpis zkoušek, rozhodli jsme se uspořádat rozlučkovou party našeho přípravného kurzu Prepare for Otago trochu s předstihem, ve čtvrtek 6.6, kdy se to hodilo úplně všem. Všech 13 lidí se tedy v šest večer shromáždilo u Diem v domě. Každý dostal za úkol přinést něco dobrého k snědku, nejlépe vlastnoručně připraveného. Nejprve jsme si přiťukli sklenkou vína, pak jsme se společně vyfotili a konečně se vrhli na pochoutky. Jídlo bylo opravdu pestré. Začala jsem slanými pochutinami: masové kuličky, kuskus se sušenými rajčaty, vločkové karbanátky (můj příspěvek, s přípravou mi pomáhala Markét), hovězí maso s cibulí, zapečené bageta s česnekovým máslem, zeleninový salát, japonské křupky s příchutí krevety. Pak jsem si dala sladké: jablečný koláč, cheesecake, banánovo-čokoládový koláč, ovoce, japonské sladkosti (rýžová kulička, čokoládový méďa). Všechno bylo moc dobré! Pak jsme si povídali, zpívali a koukali se na vtipná videa na youtube. Loučení jsme moc neprotahovali, s většinou se ještě tady v Dunedinu uvidím. 
• narozky Lena – V pátek se konala oslava narozenin Leny (Němky). Někteří pozvaní dodrželi zadání a přišli v kostýmu (princezna, pirát,…), někteří (včetně mě) se zjevili v normálním oblečení. Nejprve jsem si povídala v kroužku zahraničních studentek a ochutnávala všemožné dobroty. Pak se k nám přidaly dvě Novozélanďanky, takže jsme si opět potvrdili, že místní lidi jsou prostě prima a mají jedinečný přízvuk. Na závěr večera jsme si všichni zahráli společenskou hru, něco na způsob hry Městečko Palermo. Akce se rozpustila před půlnocí (na NZ máloco končí později). Byl to moc příjemný večer a bylo fajn, že jsme byli v obležení tolika místních studentů. Většinou se tu totiž pohybuji jen v kruhu zahraničních studentů.

Volnočasové akce v Dunedinu 9

• houslový koncert – Aby těch hudebních zážitků náhodou nebylo málo, zašla jsem s Markétou ještě na koncert tří studentů, houslistů. Nakonec to nebyl tak úplně tradiční koncert, ale spíš možnost podívat se na výuku. Student vždy nejprve zahrál svou skladbu a pak k němu na pódium přišla slavná houslistka Ida Kavafian, která mu dávala rady, co zlepšit apod. Pak se přerušovaně znovu hrála skladba. Bylo to však zajímavé z hlediska toho, jak moc se může skladba změnit, když se něco nepatrně změní (tempo, hlasitost, prstoklad,…). 
• salsa + disco – V pátek jsem se po dlouhé době vydala na salsu. Tentokrát se tancování konalo na jiném místě, v podniku blíže centru. Další změnou bylo, že se mnou šla i Diem, která si chtěla zatancovat a odreagovat se po šíleném školním týdnu, kdy byla prakticky pouze v knihovně a pracovala na hodně dlouhé eseji. Salsa nás však poměrně zklamala, moc lidí nepřišlo. Chvíli jsme ale samozřejmě tancovaly a bavilo nás to. Pak jsme se ale přesunuly do jiné místnosti, kde hrála rychlejší hudba a trsali tam další studenti. Tak jsme se vrhly na taneční parket a pořádně si zatancovaly. Hráli tradiční vypalovačky i písně novodobé. Bylo to super!!! Fakt jsme se dobře uvolnily. 
• večer ve společnosti Margaux a Linzy – Původním plánem bylo zajít si na karaoke. Prázdný podnik a šíleně předražená cena nás odradily. Zamířily jsme tedy na Octagon (velké náměstí v centru), kde jsme postupně obešly několik podniků. Všude jsme u vstupu samozřejmě musely ukazovat pas, což mě trochu rozčilovalo. Na prvním místě jsme si zdarma zahrály kulečník. V dalších podnicích jsme se zaposlouchaly do živých kapel. Jsem ráda, že jsem i na NZ zažila noční život a prohlédla si místní kluby a restaurace. Ale přeci jen se mi zde více líbí to přírodní prostředí. Na tyto hudební zážitky je prostě Praha lepší, levnější a živější. V Praze nikdy není v sobotu večer prázdno.
• movie night u Pavlíny – Nedělní večer jsem strávila ve společnosti Lenky, Markéty, Sabriny, Leny, Christiny a Pavlíny. Pavlína nás totiž pozvala k sobě domů na filmový večer. Nakonec jsme zvládly „jen“ dva filmy, neboť byly celkem dlouhé. Nejprve jsme si pustily The Help (Černobílý svět), drama o rasismu ukázané na osudu černošských služebnic. Druhým filmem byl Leon, napínavý thriller o nájemném vrahovi a jeho přátelství s dvanáctiletou Mathildou (kterou moc přesvědčivě zahrála tehdy třináctiletá Natalie Portman). Oba filmy rozhodně doporučuji!